Splnění podle občanského zákoníku

Z otázek, které lze považovat z právní úpravy relativních majetkových práv za velmi frekventované jsou mj. otázky uzavření smluv a splnění závazků. O posléze uvedených chceme dnes pojednat. Jejich právní úpravu obsahuje ustanovení § 1908 - § 1980 občanského zákoníku (dále také "občan. zák.")

Splnění je nejčastějším a nejžádanějším (nejpotřebnějším) způsobem zániku závazku .Splněním projevuje dlužník svoji vůli splnit závazek. Při splnění věřitel jedná tak, že splnění přijímá. Splněním dluhu závazek zaniká. Dlužník musí přitom plnit dluh na svůj náklad a nebezpečí.

Ve smlouvě je možno dohodnout, že dlužník použije jako prostředek placení směnku. Použil-li dlužník, ve shodě se smlouvou, jako prostředek placení směnku, nemá vystavení směnky vliv na trvání peněžitého dluhu. Věřitel však může na dlužníkovi požadovat plnění dluhu, jen nemohl-li dosáhnout plnění ze směnky. Pokud však věřitel splnění dosáhl, považuje se dluh za splněný již vystavením směnky. To platí i tehdy, byl-li otevřen akreditiv, vystaven šek nebo v jiných obdobných případech.

To platí pro směnku platební, nikoli pro směnku zajišťovací. Pokud by šlo o blankosměnku zajišťovací, musí být vyplněna v souladu s ujednáním o vyplnění směnky

Proti své vůli nemůže být přitom věřitel nucen, aby přijal něco jiného, než co přísluší k jeho pohledávce s výjimkou přijetí částečného plnění tam, kde je částečné plnění možné, účelné a funkční.Věřitel není povinen přijmout předčasné plnění, tuto možnost však má. Dlužník současně nemůže poskytnout něco jiné než to co je dlužen. Totéž platío místě, čase a způsobu plnění.

Subjekty závazku se sice označují jako věřitel a dlužník. Jde však o závazky synallagmatické (z řečtiny - směnné). Např. při koupi zboží je prodávající obvykle nejprve dlužníkem a po dodání zboží před zaplacením je věřitelem. Pokud si majístrany navzájem plnit zároveň, může plnění požadovat jen ta strana, která sama již dluh splnila, nebo je ochotna a schopna splnit dluh současně s druhou stranou.

Kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno. To však jen tehdy, je-li plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel. V tomto případě lze také poskytnout dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění nebo k zajištění plnění a po jejím marném uplynutí odstoupit od smlouvy.

Odstoupit od smlouvy však není možné, jestliže dluh strany, který vznikl z jiného právního důvodu, nebyl splněn řádně a včas. To platí pro závazky, které jsou na sobě nezávislé.

Především má však jít nejen o včasné, ale i řádné plnění. Ten, kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám i podle účelu smlouvy. Účel smlouvy zde hraje významnou úlohu. Proto (a nejen z důvodu posouzení řádného plnění) doporučujeme uvádět účel přímo ve smluvním ujednání.

Je-li splněno vadně, má příjemce takového plnění práva z vadného plnění.

Není-li mezi osobami sjednána jakost plnění, pak platí, že povinná strana je zavázána plnit ve střední jakosti.

Občanský zákoník vymezuje (i když jen příkladem) případy, ve kterých dlužník plní vadně.

Dlužník plní vadně zejména:

Pokud by se nabyvatel vzdal předem svého práva z vadného plnění, musí být toto jednání uskutečněno v písemné formě.

Jestliže by nastal případ, ve kterém by zcizitel projevil vůli omezit zákonný rozsah svých povinností z vadného plnění, pak by se k takovému jednání nepřihlédlo.

Vada pak jde ktíži nabyvatele, je-li nápadná již při uzavírání smlouvy, nebo pokud ji lze zjistit z veřejného seznamu. To však neplatí, pokud zcizitel vadu zastřel nebo pokud nabyvatele výslovně ujistil, že takovou vadu nemá nebo je vůbec bez vad.

Občanský zákoník upravuje, že přenechá-li se věc jak stojí a leží (úhrnem), jdou její vady k tíži nabyvatele. To by neplatilo, pokud by věc neměla vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji má nebo by si ji nabyvatel vymínil.Toto ustanovení o věci jak stojí a leží nelze uplatnit na věc určenou individuálně nebo druhově. Lze však uplatnit na věc, která tvoří určitý celek a je na určitém místě.

Občanský zákoníkobsahuje ustanovení o záruce. U úprav jednotlivých smluvních typů (zejména u kupní smlouvy a smlouvy o dílo) je upravena i odpovědnost za vady podle zákona. Ta je však oproti záruční odpovědnosti užší. Pro nabyvatele je tedy příznivé, pokud zcizitel převezme záruku za jakost.

Převezme-li zcizitel záruku za jakost, zaručuje se, že předmět