Právny portál určený širokej odbornej verejnosti

Online časopis

Právo stavby

Právo stavby je věcným právem k cizímu pozemku. Je vždy dočasné. Nelze zřídit na dobu delší než 99 let. Vydržením se nabývá na dobu 40 let. Jde o oprávnění stavebníka mít na cizím pozemku stavbu, která již existuje, nebo stavbu, která bude teprve v budoucnu zřízena. Přitom je umožněno zřídit právo stavby i k sousednímu pozemku, má-li to posloužit k lepšímu využívání stavby.
The right construction is a right in rem to a foreign land. It is always temporary. It can not be established for more than 99 years. The duration is 40 years. It is the right of the builder to have on a foregn land construction, which already exists or construction, which will only be established in the future. In addition, it is possible to have the right of construction to the neighboring land, if it is to serve to better use of the construction.
MAREK, K.: Právo stavby; Justičná revue, 72, 2020, č. 5, s. 681 - 685.
 

Právo stavby je upraveno v občanském zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.) v rámci regulace věcných práv k cizím věcem.
Právu stavby jsou věnována ustanovení § 1240 - § 1256.
Právo stavby bylo známo již v právu římském. Oprávněná osoba měla oprávnění postavit na příslušném pozemku stavbu. S touto stavbou mohla volně disponovat. Oprávnění bylo široce využíváno a bylo úplatné. Platil se pravidelný plat - tzv. solárium.
Na území dnešní České republiky byl vydán kodex - Všeobecný občanský zákoník (ABGB) v roce 1811. V návaznosti na tuto úpravu, v souladu s potřebami praxe, se hledalo řešení, jak umožnit stavebníkům oprávnění odpovídajícíprávu stavby. Řešení se posléze nalezlo ve
vydání zákona
č. 86/1912 ř. z.,
o stavebním právu.
Tímto zákonem bylo pro české země, jako rakouské části Rakousko-Uherska, konstituováno stavební právo, tedy právo odpovídající dnešnímu právu stavby.
Toto právo věcné, zcizitelné a zděditelné mítstavbu pod nebo nad cizím pozemkem však nemohlo zatížit všechny pozemky obecně. Mohlo zatížit jen pozemky ve vlastnictví státu, země, okresu, obce, veřejného fondu, kostela, obročí, církevního ústavu nebo společenstva, obecně prospešného ústavu a za určených podmínek i sdružení.
Zákon o stavebním právu považoval stavební právo za věc nemovitou. Stavební právo se zřizovalo na dobu určitou v rozmezí 30 - 80 let. Při zániku stavebního práva připadla stavba vlastníkovi pozemku a stala se součástí pozemku. Stavebníkovi se pak platila určená hodnota stavby.
Po vzniku Československé republiky mělo právo stavby rozdílný právní režim podle jednotlivých území státu.
Československá republika sice obecně recipovala rakouský právní řád, na Slovensku však platilo nadále uherské zvykové právo. Na některých částech územírepubliky bylo platným právo německé, což se vztahovalo zejména na území Hlučínska
Protože popsaný stav nebyl žádoucí, přistoupilo se k přípravě československého občanského zákoníku. Návrh byl připraven v r. 1937. Tento návrh v ustanovení § 241 - § 259 obsahoval i úpravu práva stavby. V tomto návrhu byl již použit pojem právo stavby.
Druhá světová válka pak zastavila práce na československé kodifikaci.
Po válce byl přijat zák. č. 88/1947 Sb., o právu stavby
. Zákon vycházel z úpravy připravené pro československý kodex. Vznikla možnost práva stavby na jakémkoli pozemku, a to ať byla vlastníkem pozemku jakákoli osoba. Tato úprava zrušila i minimální a maximální dobu trvání, jen bylo konstituováno, že jde o právo dočasné. Přitom bylo určeno zákonné předkupní právo vlastníka pozemku k právu stavby a předkupní právo stavebníka k pozemku.
V
roce 1951 nabyl účinnosti občanský zákoník.
Byl vydán zákon
Pre zobrazenie článku nemáte dostatočné oprávnenia.

Odomknite si prístup k odbornému obsahu na portáli.
Prístup k obsahu portálu majú len registrovaní používatelia portálu. Pokiaľ ste už zaregistrovaný, stačí sa prihlásiť.

Ak ešte nemáte prístup k obsahu portálu, využite 10-dňovú demo licenciu zdarma (stačí sa zaregistrovať).