Vyhľadávanie v online časopise
Online časopis
Slovenské sbírky a publikace právních pŕedpisú.
Slovenské sbírky a publikace právních pŕedpisú.
Téma bylo částečne pŕedneseno v rámci konference VI. česko-slovenské
právnehistorické setkání poŕádané PF Trnavské univerzity v Trnave dne 1. června 2018. Kompletní
svazky sbírek predpisu byly pro účely této studie zpracovány v rámci archivního bádání z fondu
Národního archívu v Praze, Moravské zemské knihovny v Brne, knihoven právnických fakult v Brne.
Bratislave a Trnave, Slovenské národní knihovny a Univerzitní knihovny v Bratislave v letech 2015 -
2018.
JUDr.
Lukáš
Králík
PhD.
Právník ve státní správe, ČR.
KRÁLÍK, L.: Slovenské sbírky a publikace právních predpisu. Právny obzor, 102, 2019, č. 1,
s. 3 - 21.
Slovak collections and publications of legal regulations.
After the establishment
of the Czechoslovak State in 1918 only Slovak official publications were published in the form of
official newspapers or official bulletins. Regulations of executive Slovak authorities were
announced there or the previously issued central regulations were republished. The Slovak version of
the central collections of laws (official journal) was produced in the form of an official
translation. The Slovak language as an authentic version of regulation was introduced from the end
of 1921.The first official collection publishing the generally binding statutes of law on the
highest level proclaimed by the Slovak authorities commenced from 1939. After 1944, new collections
established by the Slovak National Council were to be published. The Slovak official publication
journals within the common state ceased their existence by 1959.
Key words: publication of law; promulgation of law; official journals; provincial
codes; statutes; application of law
V dnešní dobe trvale rostoucí právni regulace formou obecných právních pŕedpisú či dalších
aktú je složité se orientovat v právním ŕádu, pripadne znát souvislosti tvorby práva. Podstatne by
nám pak v techto souvislostech mohla napomoci i znalost historického vývoje a princípu publikace
právních pŕedpisú.
Publikace pŕedpisú vydávaných slovenskými orgány či pŕedpisú centrálních orgánu platných
na území Slovenska v dobách společného státu, by mela být považována za nedílnou součást
československého systému práva. Pro současného právního praktika i teoretika není již zŕejmé, jaké
pŕedpisy a v jakém originálním jazykovém znení byly platné a závazné na Slovensku jako pramen práva
v rámci československého státu po roce 1918 a jakou formou, resp. v jakých publikačních
prostŕedcích, byly pŕedpisy vyhlašovány a publikovány.
Dosavadní stav odborných prací zameŕených na slovenský systém vyhlašování obecne závazných
pŕedpisú v rámci společného státu je značne neuspokojivý. Je tudíž vhodné se pokusit komplexne
zmapovat aplikaci princípu formálni publikace na slovenském území v rámci československého
státu.
Dúležitou otázkou je potvrzení teze o recepci bývalého rakousko-uherského systému
vyhlašování právnich pŕedpisú po roce 1918 pri vzniku československého státu a jejim nepŕetržitém
vývoji a pokračování až do dnešní doby. Ve slovenském prostredí tato otázka ješte souvisi s
unifikací právního ŕádu a specifickou situací uherského práva.
V tomto textu by tak mela být analyzována situace v publikaci pŕedpisú na slovenském území
po vzniku československého státu v roce 1918, s další etapou samostatného slovenského státu po roce
1939 i s dúrazem na rok 1944 a vznik nových publikačních prostŕedkú v této dobe. Poslední etapa
zahrnuje vývoj po roce 1945 až do šedesátých let 20. století, kdy mela skončit tradice samostatných
slovenských sbírek v rámci československého státu.
Zásadní otázkou související s problematikou oficiálních pramenú psaného práva ve
slovenském prostredí je také otázka jazyková. Závazná znení textú zákonú či jiných pŕedpisú jsou pro
účely aplikace práva v praxi krucíální podmínkou.
Otázka vyhlašování či publikace právních pŕedpisú je primárne pojata z pohledu
normativního. Formální znení právních pŕedpisú je ale konfrontováno s reálnou situací, jak byla v
praxi litera zákona vúbec naplňována či modifikována. K tomu pŕispívá empirický pŕístup na základe
výzkumu svazkú sbírek pŕedpisú zachovaných ve fondech stŕedoevropských knihoven či
archivú.
Úŕední publikace po vzniku společného státu
Po vzniku republiky v roce 1918 nebylo o autonomii Slovenska a zákonodárné púsobnosti na
ústavní úrovni žádné zmínky (na rozdíl od nove pŕipojeného území Podkarpatské
Rusi).1) Primární úŕední sbírkou, jako oficiálního publikačního prostŕedku
sloužícího k vyhlašování všeobecne závazných pŕedpisú platných na celém území státu, byla nove
založená centrální
Sbírka zákonu a naŕízení.2)
Pomery na území Slovenska upravil speciální zákon z prosince 1918, který mel upravovat
pomery na tomto území.3) Zákon se vztahoval na "
území bývalého království
Uherského, které vláda Československé republiky do své správy vezme."4)
Zavádel slovenštinu jako úŕední ŕeč na Slovensku. Jako zvláštní norma doplňující prozatímní ústavu
dával specifickou moc vláde k zmocnení nekterého svého člena, aby vydával "naŕízení" na udržení
poŕádku, konsolidování pomerú a zabezpečení ŕádného státního
života.5)Na ústavní úrovni prozatímní ústava z listopadu roku 1918 deklarovala zákonodárnou
pravomoc Národní shromáždení pro celý stát i jednotlivé jeho části.6) Zákony
musely být vyhlašovány do 8 dnú ode dne usnesení parlamentem. Více k zpúsobu vyhlašování nebylo
ústavou upraveno.
Navazující ústava z roku 1920 zopakovala na
obecné úrovni základní rámec pro princip formální publikace, když uvedla povinnost vyhlášení
platného zákona zpúsobem, který stanoví zákon.7) Zároveň výslovne zdúrazneno,
že zákonodárná a správní činnost zemských snemú skončila.8) Zanikla tak
skupina obecných právních pŕedpisú ve forme zákonú na zemské úrovni. Stále však pokračovalo vydávání
pŕedpisú na nižší úrovni exekutivních orgánú zemí.
Sbírka zákonu a její jazykové verze
Recepce právního ŕádu po vzniku republiky v roce 1918 se projevila i pŕevzetím tradice
systému vyhlašování obecne závazných pŕedpisú v oficiálních sbírkách pŕedpisú a principu formální
publikace.
Nove byl zŕízen oficiální publikační prostŕedek pro společný stát -
Sbírka zákonu a
narízení státu československého,9)
v kterém mely být vyhlašovány pouze
"zákony". Ostatní podzákonné obecné normy musely pak být tedy vyhlašovány v dalších publikačních
prostŕedcích, i když tak nebylo výslovne ŕečeno.Sbírka mela být podle první československé publikační normy z roku 1918 vydávána v jazyce
českém jako znením
"puvodním"
.10) Publikační pŕedpis se tak výslovne
venoval problematice autentického textu pŕedpisú. Vedle toho mela být vydávána i v pŕekladovém znení
slovenském.Navazující novou publikační normou z roku 1919 byly doplneny jako druhy vyhlašovaných
pŕedpisú státní smlouvy a naŕízení zemských úŕadú. Ohledne jazykových verzí vyhlašovaných pŕedpisú
bylo stanoveno, že púvodním znením je pouze znení české a vedle neho mel být publikován úŕední
pŕeklad nemecký a slovenský.11)
Novela zákona z roku 1921 doplnila, že púvodním znením vyhlášeným ve sbírce múže být i
znení slovenské. Pŕedpisy vyhlášené ve sbírce česky mely být ve slovenské verzi uveŕejneny v
Úradných novinách. Oproti tomu, pŕedpisy vyhlášené v púvodním slovenském znení ve sbírce slovensky
byly, naopak, republikovány česky v Úŕedním liste Československé
republiky.12)
Od konce roku 1921 byl tak púvodní jazyk sbírky zmenen z českého výslovne na
"československý", čímž zohledňoval nove pŕijatý jazykový zákon z roku
1920.13) Podle neho ŕadování všech soudú, úŕadú, ústavú, podnikú a orgánú
republiky se delo v jazyce československém včetne jejich vyhlášek. V pŕípade samosprávných úŕadú a
zastupitelských sború se jazyk vyhlášek mel stanovit mocí výkonnou.
Nove mela být sbírka vydávána také i jako úŕední pŕeklad v jazyce nemeckém, polském,
maďarském a jazyce určeném pro Podkarpatskou Rus.
Slovenská prekladová verze sbírky zákonú v dobe první republiky vycházela v praxi jako
samostatná pŕíloha Úradných novin (v části II.) pod názvem
Sbierka zákonov a nariadení štátu
československého
od ročníku 1922 až do konce roku 1938, kdy probehla zmena v systému vyhlašování
pŕedpisú.14) Tato verze byla pouhou republikací a ne autentickým vydáním se
závaznými dúsledky vyhlášení.15)Po druhé v historii společného státu byla pak zŕízena slovenská jazyková verze centrální
sbírky zákonú novou publikační normou z roku 1948. Sbírka zákonú mela vycházet současne také ve
vydání slovenském pod názvem
Sbierka zákonov republiky Československej.
V tomto vydání se
jednak uveŕejňovalo úŕední slovenské znení pŕedpisú a opatŕení vyhlašovaných púvodne česky, jednak
se v nem pŕetiskovalo (republikovalo) púvodní znení pŕedpisú a opatŕení vyhlašovaných ve sbírce
zákonú slovensky.16)Od prvního ročníku 1949 ješte nemela slovenská verze určeného
vydavatele.17) Pozdeji od ročníku 1954 byl zmenen název slovenské pŕekladové
verze na
Zbierka zákonov republiky Československej
a administrace s tiskem probíhaly již v
Bratislave. Od ročníku 1959 výslovne vydávalo slovenskou verzi sbírky zákonú poveŕenectví vnitra,
aby od ročníku 1960 pŕevzalo vydávání poveŕenectví spravedlnosti. Pozdeji za doby federace sbírku
vydával Federání statistický úŕad a po roce 1990 Federální ministerstvo
vnitra.18)Publikace slovenské verze centrální sbírky zákonú pŕetrvala od roku 1949 až do konce
společného státu v roce 1992. Tato verze zahrnovala pouze úŕední pŕeklady pŕedpisú do slovenštiny,
které byla takto originálne zveŕejňována. Zároveň se zde opetovne republikovaly pŕedpisy autenticky
vydané ve slovenštine v centrální sbírce zákonú.
Unifikace právního ŕádu
S recepcí bývalého rakousko-uherského právního ŕádu do právního ŕádu nové republiky po
roce 1918 pŕešly i púvodní rakouské pŕedpisy, aniž by byl publikován jejich závazný text ve
slovenštine i češtine. Výslovne bylo v nekterých pŕípadech zvláštní novou normou pŕedepsáno, že se
púvodní rakouský pŕedpis rozšiŕuje svojí platností na území Slovenska a pŕitom nebyl takový text
predpisu vyhlášen v úplném znení v novém státním jazyce.19)
V souvislosti problémem recepce a unifikace právního ŕádu byl opetovne zmiňován plánovaný
projekt vytvoŕení ústŕedního celostátního úložište textú norem - tzv.
legislativní archiv,
kde by byly dostupné a dohledatelné platné právní normy na území Československa, a to v jazyce
státním a autentickém.20)Ve slovenské části společného státu po vzniku republiky (ješte silneji než v české části
zeme) zaznívaly hlasy ŕešící problém republikace púvodních pŕedpŕevratových pŕedpisú, a to pŕedevším
pŕedpisú uherského obyčejového práva.
V této otázce se silne angažovala pŕedevším akademické sféra, když profesorským sborem
bratislavské právnické fakulty bylo také sepsáno tzv. v nemž byly vysloveny dva požadavky, a to republikace pŕedpŕevratových
norem v jazyce státním a unifikace právního ŕádu. Dúvodem byla také aktuální legislativní situace,
kdy do púvodních autentických textú pŕedpisú v jazyce nemeckém a maďarském byly zanášeny novelami
již česká (slovenská) znení novelizačních pŕedpisú.21)
Memorandum
o potrebe unifikace právního
rádu v Čsl. republice,V tomto memorandu byly dále vznešeny dva návrhy, jak ŕešit tuto nepŕehlednou legislativní
situaci. Za prvé, v novelách zákonú melo být zároveň republikován platné úplné znení pŕedpisu v
jazyce státním a všech provádecích souvisejících pŕedpisú jako znení autentické. Za druhé, zákony a
naŕízení púvodne vyhlášené v autentickém znení nemeckém a maďarském mely být pŕeložené a vydané v
pŕíloze ke sbírce zákonú na základe zmocnení zvláštního zákona. A zvláštní zákon by je pak prohlásil
za znení autentické. Účinnost techto pŕedpisú by pak nastávala od data nového vydám. Za tŕetí, dosud
platné zemské zákony by mely být vydány ministerstvem vnitra ve zvláštní sbírce.
Podzákonné publikační prostŕedky
První zmínku o speciálním úŕedním periodiku pro Slovensko na podzákonné úrovni lze
dohledat v pŕedpisech ústŕední vlády ve vyhlášce o úŕedním listu z ledna 1919. Vedle uveŕejnení v
Pražských novinách mohlo být zvláštními pŕedpisy stanoveno, aby byl pŕedpis vyhlášen i v úŕedním
liste vycházejícím na Slovensku.22) Jednalo se tak o úpravu vztahú v oblasti
publikačních prostŕedkú na nižší úrovni.
Tento publikační prostŕedek nebyl vydáván na základe zákonného zmocnení, ale byl zŕízen
naŕízením ministra pro Slovensko z prosince 1918.23) V praxi začal vycházet
od ledna 1919 pod názvem
Úradné noviny
v Žiline pouze ve slovenském jazyce. Vydavatelem se
stal formálne ministr Šrobár jako "plnomocník vlády Československej republiky pre správu
Slovenska"
a odpovedným redaktorem se stal Dušan Porubský.Jako první bylo ve sbírce publikováno oznámení o zvolení prezidenta republiky ze dne 14.
listopadu 1918. Až jako tŕetí v ŕade vyšlo naŕízení ministra pro Slovensko zŕizující tento
publikační prostŕedek. V novinách se mela publikovat naŕízení, která nabývala platnosti dnem
vyhlášení. Všechny publikace, které se dŕíve provádely podle platných uherských zákonú v novinách
Budapesti Kôzlôny, se nyní mely odehrávat prostŕednictvím Úradných novín.
Již od prvního ročníku se noviny delily na část normativní (úŕední), kde se uveŕejňovaly
obecne závazné pŕedpisy pro slovenské území.24) Mimo to byly publikovány
napŕ.
"predvolávací oznamy"25)
nebo výber ze Sbírky zákonú,
vyhlášení veŕejných souteží, pŕedvolání k soudním jednáním, jmenování a pŕedpisy jiných orgánú, jako
napŕ. vyhlášky advokátní komory. V části neúŕední byly publikovány ostatní texty, jako napŕ.
inzerty.Od druhé poloviny roku 1919 byla již redakce pŕesunuta do Brati
Pre zobrazenie článku nemáte dostatočné oprávnenia.
Odomknite si prístup k odbornému obsahu na portáli.
Prístup k obsahu portálu majú len registrovaní používatelia portálu. Pokiaľ ste už zaregistrovaný, stačí sa prihlásiť.
Ak ešte nemáte prístup k obsahu portálu, využite 10-dňovú demo licenciu zdarma (stačí sa zaregistrovať).
