Rozsah dodávek (subdodávek) výrobků-zboží se neustále rozšiřuje. Lze přitom předvídat, že se mj. rozšíří počet dodávek prováděných k rozšíření automatizace a robotizace, dopravní infrastruktury i k zajištění obrany schopnosti. Zvyšuje se počet vývozních a dovozních operací. Vykládací pravidla a doložky Incoterms se přitom stále ve větší míře používají nejen v exportních a importních operacích, ale i v tuzemsku v České republice i ve Slovenské republice. Existuje přitom skupina subjektů, která tuto problematiku ovládá, ale i určitá skupina osob, která má v těchto otázkách menší orientaci a případnému textu ve smlouvě "Incoterms 2000, doložka EXW" nebo např. "Incoterms 2000, doložka DDP" nemusí věnovat pozornost.
Použitím vykládacích pravidel Incoterms je přitom určen daný smluvní vztah (měnící se podle zvolené doložky) i vztah k plnění daňových povinností, úhradě cel a placení dalších poplatků. Proto tuto tématiku považujeme za aktuální. To nás vedlo k napsání těchto řádků. Cílem je pomoci objasnění této problematiky. I když u kupní smlouvy pojednáváme o české úpravě, text o Incoterms by mohl být přínosný i pro adresáty ze Slovenské republiky.
Koupě je v českém občanském zákoníku upravena v ustanovení § 2076 až § 2183. Dnes se věnujeme dílčí úpravě - některým z ustanovení § 2076 až § 2157, tedy věcem movitým - zboží a zejména pak použití vykládacích pravidel Incoterms.
Právní úprava občanského zákoníku zde vychází z úpravy, která byla dříve provedena obchodním zákoníkem. To jistě uvítají osoby podnikatelské sféry. Tato úprava je jim totiž známá. Může to však při realizaci této úpravy klást vyšší nároky na další subjekty.
V Občanském zákoníku ("občan. zák.") se nejprve formulují obecná ustanovení společná pro všechny případy koupě. Následují ustanovení o koupi movitých věcí, odchylky vztahující se ke koupi nemovitých věcí a ustanovenío vedlejších doložkách v kupní smlouvě. Obecná ustanovení sledují pojmové vymezení kupní smlouvy a řešení otázky určitosti kupní ceny, jakož i stanovení základních povinností stran.
K postupu právní úpravy od obecného ke zvláštní úpravě nelze mít žádných výhrad. Jde o obvyklé a správné řešení.
Podle obecného základního ustanovení, tj. podle § 2079 občan. zák. se
kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
Připomeňme, že při uzavření smlouvy musí být mj. zřejmé i její smluvní strany.
Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.
Z občansko právní kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu cenu.
Následné ustanovení § 2080 upravuje, že
kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení.
To se může stát např. s jednáním příslušného kalkulačního vzorce.
Pro kupní smlouvu na zboží je však možno ujednat i to, že smlouva vzniká bez dohody o ceně (viz § 2085 odst. 2 občan. zák.). Pak platí za ujednanou cena, za níž se týž nebo srovnatelný předmět plnění v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává.
Do občan. zák. je dále zařazeno potřebné ustanovení § 2081. Upravuje otázku nákladů spojených s odevzdáním a převzetím věci.
Náklady spojené s odevzdáním věci
v místě plnění nese prodávající. Náklady spojené s převzetím věci nese kupující.
Občan. zák. pak řeší v ustanovení § 2082 otázku, kdy přechází na kupujícího nebezpečí škody na věci.
Nebezpečí škody na věci
přechází na kupujícího současně s nabytím vlastnického práva. Nabude-li kupující vlastnické právo před odevzdáním věci, má prodávající až do odevzdání věci práva a povinnosti schovatele.
Pokud je však uzavřena smlouva s odkládací podmínkou, přechází nebezpečí škody na věci na kupujícího nejdříve dnem splnění podmínky.
Tomu, kdo koupí
budoucí věci
tzv. úhrnem nebo s nadějí na nejisté budoucí užitky, patří v souladu s ustanovením § 2083 všechny užitky řádně vytěžené. Nese však ztrátu, bylo-li jeho očekávání zmařeno.
Jsou-li při ujednávání kupní smlouvy
vady na věci, o nichž prodávající ví,
prodávající na ně podle ustanovení § 2084 upozorní kupujícího. Ustanovením § 2084 končí obecná ustanovení určená koupi.
2 Koupě movité věci (výrobku-zboží)
Mobiliární koupě (koupě zboží) je vymezena předmětem, kterým je movitá věc. Nerozhoduje přitom výchozí stav, ale stav, v jakém má kupující věc nabýt. Proto se ustanoveními o koupi movitých věcí spravují i případy, kdy je prodána součást věci nemovité (plody, materiál ze stavby nebo z lomu apod.), kterou má kupující nabýt podle smlouvy jako věc movitou. Zároveň se stanoví kritéria pro rozlišení kupní smlouvy od smlouvy o dílo (jejímž předmětem je určená činnost), což má praktický význam při koupi věci, která ještě není vyrobena.
Základní ustanovení § 2085 pro koupi movité věci určuje, že
jako koupě movité věci
se posoudí
každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc,
jakož
i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou.
Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit.
Mají-li strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, platí za ujednanou kupní cena, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává. Je-li určeným zp
