Vyhľadávanie v online časopise
Online časopis
Zkoumání trestní politiky
Zkoumání trestní politiky.
JUDr.
Zdeněk
Karabec
CSc
Institut pro kriminológii a sociální prevenci, Praha.
KARABEC. Z.: Zkoumání trestni politiky. Právny obzor, 91, 2008, č. 5, s. 427 -
434.
Empirické zkoumání trestní politiky se zaměřuje na identifikaci hlavních pramenů trestní
politiky a na jejich obsah, na způsob tvorby (mechanizmus formování) trestní politiky, na poznání
konstant trestní politiky a podle potřeby i na obsah, formu a účinnost aktuálních trestně
politických opatření.
1.
Trestní politika jako fenomén společenské povahy se dosti vzpírá empirickému
zkoumání; nikoliv snad pro obtíže při shromažďování a analýze podkladového materiálu jako spíše pro
nesnadné vymezení předmětu a zaměření výzkumu.
Obecně se má za to, že každý stát svou trestní politikou deklaruje zejména úroveň ochrany
základních lidských a občanských práv a svobod, kterou je ochoten a schopen reálně zabezpečit.
Trestní politika statuje konkretizována především v jeho trestní legislativě hmotnč právní i
procesní, v systému a uspořádání orgánů a institucí zajišťujících uplatňování trestněprávních norem
i v praktické činnosti těchto subjektů.
Pro náš výklad rozumíme
politikou
zejména činnost, která vede ke stanovení cílů a
forem působení ve veřejných záležitostech; trestní politikou
pak činnost, která směřuje k
tvorbě a využívání prostředků trestního práva.P. Rock popisuje trestní politiku jako organizovaný proces, při kterém se transformují
ideje a představy veřejných činitelů i odborníků do praktických opatření realizovaných v systému
trestní justice.1)
G. Kaiser vymezuje trestní politiku jako "trestněprávní část systému sociální ochrany
právních statků", která využívá především normy, zásady a prostředky trestního
práva.2) Navazuje tak na pojetí H.-J. Schwinda, který definuje trestní
politiku jako "souhrn veškerých státních opatření přijímaných k ochraně společnosti a jejích
jednotlivých členů před kriminalitou a v boji proti ní".3)
Na těsnou souvislost praktických opatření proti kriminalitě s všeobecným politickým
očekáváním upozorňuje např. K.-L. Kunz, když rozvíjí úvahy o vztahu vědeckého zkoumání zločinnosti s
konkrétními formami fungování trestněprávního systému kontroly
kriminality.4)
O. Novotný zařazuje trestní politiku (pojmově ji vymezuje jako "kriminální politiku v
užším smyslu") mezi samostatné discipliny v oblasti kriminálních věd, mezi kterými dále uvádí
kriminológii, trestněprávní vědu, kriminalistiku a kriminální politiku.5)
Vztahem kriminológie a trestní politiky se zabývá i 11. Válková, když zdůrazňuje, že objektivní
zkoumání aktuálních kriminologických témat by nemělo sloužit krátkodobým populistickým cílům.
Trestní politiku pak charakterizuje jako "kontrolu kriminality založenou na využívání poznatků
získaných vědeckými metodami a postupy, zzjména kriminologickým výzkumem", zahrnující i přímé
uplatňování trestněprávních a souvisejících norem v praxi, včetně snah o sjednocení této aplikační
praxe. Jde při tom i o kontrolu sociálně patologických jevů, které kriminalitu doprovázejí nebo s ní
jinak souvisejí.6)
Pro účely zkoumání trestní politiky je třeba rozlišovat
trestní politiku v širším a
užším pojetí.
Širší pojetí zahrnuje do trestní politiky všechny činnosti a opatření uplatňované
zákonodárnými i exekutivními orgány, státními i nestátními organizacemi a hospodářskými subjekty i
občanské aktivity, které jsou zaměřeny na kontrolu kriminality, její potlačování i prevenci. Toto
vymezení je pochopitelně příliš neurčité, neumožňuje např. odlišit opatření obecně politická od
specificky trestně politicky zaměřených činností (např. vypracování a prosazování státního
rozpočtuje úkolem odborným a politickým, přičemž ovšem skladba a objem finančních prostředků a
jejich navrhované využití vlastně předurčují faktické možnosti specifických trestně politických
opatření jako příklad lze uvést rozpočtové krytí výdajů na trestní justici a policii, nebo finanční
zajištění úkolů resortů při řešení drogové problematiky aj.).V tomto širším pojetí se také rozplývají činnosti a opatření, která sice ve svých
konečných důsledcích mají vliv na stav kriminality a na její vývoj a strukturu (např. úkoly při
výchově mladé generace, opatření v sociální oblasti apod.), ale jejich primární zaměření je na jiné
cíle, než na kontrolu kriminality.
Souhrnně by tedy bylo možno uvést, že součástí obecné politiky je trestní politika v
širším pojetí.
Užší vymezení trestní politiky zahrnuje především trestní zákonodárství a činnosti i
opatření orgánů činných v trestním řízení; aktivity dalších subjektů pouze v tom rozsahu, v jakém
jsou přímo orientovány na kontrolu kriminality či do trestní oblasti.
Výstižné vymezení trestní politiky proto podává .1. Musil, když uvádí následující
charakteristiku:
Trestní politika, jako součást obecné politiley, formuluje cíle a prostředky
společenské kontroly kriminality pomocí trestního práva.
7)Pro úplnost dodejme, že v odborné literatuře i v praxi se také operuje s pojmy kriminální
a sankční politika. Vztah všech těchto pojmů je možno charakterizovat tak, že kriminální politikou
lze rozumět všechna opatření proti zločinnosti, trestní politikou takou, která využívají trestní
právo a sankční politikou stanovení účelu trestání, systému trestních sankcí a jejich
uplatňování.8)
2.
Ve výčtu dalších vymezení trestní politiky by bylo možno pokračovat; pro účely ieiího
zkoum
Pre zobrazenie článku nemáte dostatočné oprávnenia.
Odomknite si prístup k odbornému obsahu na portáli.
Prístup k obsahu portálu majú len registrovaní používatelia portálu. Pokiaľ ste už zaregistrovaný, stačí sa prihlásiť.
Ak ešte nemáte prístup k obsahu portálu, využite 10-dňovú demo licenciu zdarma (stačí sa zaregistrovať).