Vyhľadávanie v online časopise
Online časopis
Vyšší moc v soukromoprávních poměrech
Vyšší moc se řadí k docela záhadným právním institutům. Příprava této studie v roce 2019 sledovala zapojení do širšího vědeckého projektu a byla určena jako referát pro XXVIII. Karlovarské právnické dny plánované na rok 2020. Konference se posléze neuskutečnila ze známých důvodů, jež ukázaly, že co bylo míněno jako ryze teoretický text, nalezlo vzápětí i svůj praktický význam. Na žádost redakce a se souhlasem vydavatele sborníku se studie zpřístupňuje zájemcům ve Slovenské republice. Příspěvek je pro účely publikace v Súkromnom práve poněkud upraven, jeho základní zaměření a struktura jsou však zachovány. Zabývá se otázkami, jak se k vyšší moci staví různé právní řády, jak na ni nahlíží právní nauka a jak hledí na rozdíl mezi vyšší mocí a náhodou a jak se k této problematice staví soudní praxe. Poukazem na širší výběr ze soudních rozhodnutí se v závěru stati konstatuje, že i v moderní době se justiční praxe staví k situacím typově shodným s těmi, které byly předmětem rozhodování již v meziválečné době, v zásadě shodně a s obdobnými závěry.
1. Právní úprava
Vyšší
1)
moc
2)
má význam pro soukromé i pro veřejné právo. Přesto se zdejší zákonodárství k pojmu samotnému stavělo spíše zdrženlivě. To platí také pro někdejší státní útvary, do nichž české země patřily před vznikem České republiky, byť se ani tehdejší legislativa pojmu "vyšší moc" nevyhýbala. Najdeme jej v někdejších právních předpisech z oblasti práva směnečného a šekového,
3)
dopravního a poštovního,
4)
pracovního,
5)
správního
6)
nebo finančního.
7)
Zdá se, že na slovenském území bylo podobných úprav ještě méně.
8)
V dobách společného česko-slovenského státu došlo ke kodifikaci občanského práva v zákoníku č. 141/1950 Sb., jehož § 351se zmínkou o neodvratitelné náhodě inspiroval Lubyho k obsáhlejšímu výkladu o vyšší moci v jeho stále pozoruhodné monografii.
9)
Dnes v českém právu nacházíme ustanovení o vyšší moci v zákone č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ďalej aj "občanský zákoník" alebo "o. z.")
10)
i v zákoně o ochraně státních hranic a v některých dalších našich starších i novějších zákonech.
11)
Žádné z těch ustanovení, jež
vis maior
vzpomínají výslovně, ji však blíž necharakterizuje.Pojmové vymezení vyšší moci se ale běžně spojuje s § 2913 odst. 2 o. z. obsahujícím právní pravidlo o vyloučení povinnosti k náhradě škody při porušení smluvní povinnosti.
12)
Občanský zákoník stanoví, že povinnost k náhradě škody nevznikne, pokud smluvní povinnost byla porušena v důsledku mimořádné překážky, která vznikla nezávisle na vůli povinné strany jako překážka nepředvídatelná a nepřekonatelná. Nejen odborná literatura, ale i důvodová zpráva spojují tyto znaky s pojmovým vymezením vyšší moci, zákon však v citovaném právním pravidle výrazu "vyšší moc" nepoužil. Myslíme, že to není nedostatek zákona.
13)
V literatuře najdeme odůvodněné názory, že se citované ustanovení sice vztahuje na případy vyšší moci, ale kromě toho dopadá i na některé další situace.
14)
Není tajemstvím, že § 2913 odst. 2 o. z. má svůj inspirační zdroj v § 374 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník a že ten našel svůj vzor v § 252 zákona č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) a hlavně v čl. 79 Úmluvy o mezinárodní koupi zboží. Literatura k těmto ustanovením často zdůrazňuje, že jde o vyšší moc, jakkoli ji žádné z uvedených ustanovení výslovně nevzpomíná.
Je důležité připomenout, že kromě § 2913 o. z. najdeme v zákoníku větší počet ustanovení, která mohou být pro posouzení dopadů vyšší moci do soukromoprávních poměrů relevantní. Nedávno na to upozornil Josef Šilhán,
15)
ovšem se zřetelem k záběru své monografie jen s poukazem na ustanovení ze sféry smluvního práva. Ale četná další ustanovení občanského zákoníku míří i do jiných oblastí. V kodexu najdeme právní pravidla počítající například s právními důsledky událostí, okolností nebo příčin mimořádných
16)
, nepředvídatelných,
17)
výjimečných,
18)
rovněž nových
19)
nebo závažných,
20)
také se změnou okolností
21)
apod. Všechna tato ustanovení, a také ustanovení o náhodě,
22)
přestože mají různý záběr, mohou mít význam i v případě zásahu vyšší moci. Tak například § 1277 o. z. stanoví, jaké právní následky má, mimo jiné, pro služebnost cesty situace, kdy se cesta stane neschůdnou působením náhody. Hypotéza nepochybně dopadá i na případ neschůdnosti cesty v důsledku vyšší moci. Stejně tak výměry § 1469 o. z. o nepředvídatelné okolnosti nebo § 1542 o. z. o mimořádné události dopadají, mimo jiné, i na případy vyšší moci apod.Ambicí tohoto příspěvku není lustrovat všechny české právní předpisy týkající se soukromého práva z toho hlediska, zda některá jejich ustanovení třeba i nepřímo zohledňují vyšší moc. Nicméně hodí se poukázat alespoň na zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ďalej aj "zákoník práce" alebo " zák. práce"), který v osmi ustanoveních spojuje tam formulovaná právní pravidla s mimořádnou událostí.
23)
Při práci s tímto pojmem zákoník práce není příliš konsistentní. Například někde rozlišuje mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody jako souřadné kategorie [§ 41 odst. 4, § 139 odst. 1 c) zák. práce],
24)
jinde je řeč o
"živelních událostech a jiných obdobných mimořádných případech"
[§ 90 odst. 2 písm. e) a § 91 odst. 3 písm. e) zák. práce]
25)
apod. Ale myslíme, že správnější je vzít za nejvýstižnější § 102 odst. 6 zák. práce, kde je řeč o
"mimořádných událostech, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí".
Pojem "mimořádné události" je v Česku při tvorbě právních předpisů vůbec dost populární; vyskytuje se v několika desítkách zákonů a vyhlášek, to je několikanásobně víc než na Slovensku.V zahraničních úpravách - a máme na mysli hlavně občanské zákoníky - se s vyšší mocí počítá, byť někdy na ni zákonný text výslovně neodkazuje.
Slovenský právní řád je českému nejbližší. Jak je známo, slovenský Občiansky zákonník(ďalej aj "Občiansky zákonník" alebo "OZ") stále vychází z někdejšího československého základu vytvořeného zákonem č. 40/1964 Sb., byť podstatně pozměněného. V tomto zákoníku se vyšší moc nepřímo vzpomíná v § 420a OZupravujícím podmínky pro vznik povinnosti k náhradě škody způsobené provozní činností. 26)
Celkem snadno najdeme v Občianskom zákonníkuodkazy na vyšší moc, například v § 428,27) ale také v § 421, § 433 odst. 1 a 2, § 517 odst. 3, § 651 nebo § 751 28) a v odkazových paragrafech § 432, § 435 a § 437. K nim lze připočítat například také zákonná ustanovení odkazující na působení náhody.29)
Vedle těchto úprav je nutné připomenout zákon č. 513/1991 Zb.Obchodný zákonník (ďalej aj "Obchodný zákonník" alebo "OBZ") s jeho známým § 374, jehož obsah, srovnatelný s § 2913 odst. 2 o. z., je s vyšší mocí rovněž spojován.
30)
Zákon č. 311/2001 Z. z.Zákonník práce (ďalej aj "Zákonník práce" alebo "ZP") má několik ustanovení o mimořádných událostech
31)
nebo mimořádných situacích.
32)
Zvláštní význam má § 252o,
33)
kde v souvislosti se zvláštními opatřeními vyvolanými onemocněním Covid-19 stanovují zvláštní právní pravidla pro pracovní poměry ujednané na dobu určitou.Přístupy patrné z českých i slovenských kodifikací obecného práva občanského i zvláštních soukromých práv naznačují různé postoje k problematice vyšší moci. Všechny uvedené zákony s působením vyšší moci počítají, byť je zřejmé, že většina z nich výrazu "vyšší moc" vůbec nepoužila a ponechala jej systematickému pojmosloví doktríny. Kromě toho, rozličné zákony, ba i různá ustanovení téhož zákona používají různá označení. Ostatně ani český občanský zákoník, který o vyšší moci na několika místech výslovně normuje, nepřikročil k jejímu definování, byť praxe i nauka, jak již uvedeno, hledí především na § 2913 odst. 2 o. z. Nelze však pomíjet ani § 2925 odst. 1 o. z. s jeho důrazem na vyšší moc jako externí sílu.
34)
Takové uchopení látky v normativním textu navozuje dojem nesystematičnosti, ba chaosu. Leč nelze přehlížet řadu zahraničních kodifikací vykazující obdobný přístup. Větší množství kodifikací občanského práva románské právní kultury - občanské zákoníky Belgie, Francie, Haiti, Itálie, Španělska, také většiny států latinské Ameriky a některé další - staví při konstrukci zvláštních důvodů liberace nebo exkulpace na bipartici (zpravidla neodvratné, mimořádné, neobvyklé) náhody a vyšší moci.
35)
O rozdílu mezi obojím se přirozeně dlouho vedou obsáhlé diskuse,
36)
komplikované i tím, že výrazy
cas fortuit, caso fortuito
apod. (doslova "nahodilý případ") míří spíš k náhodě bez bližšího určení, zahrnujíce v to i
casus minor
.Tak například španělský
Código civil
zná vyšší moc (
fuerza mayor
)
37)
i náhodu (
caso fortuito
),
38)
ale nedefinuje je. Avšak při úpravě zemědělského pachtu přikročil v čl. 1575 k rozlišení náhod obvyklých (
casos fortuitos ordinarios
) a neobvyklých, mimořádných (
extraordinarios
). Neobvyklé náhody příkladmo vypočítává. Řadí mezi ně požár, válku, mor, mimořádnou povodeň, nálet sarančat, zemětřesení a jiné stejně neobvyklé případy, které smluvní strany nemohly rozumně předvídat.
39)
Středoevropan by tyto případy jistě chápal jako působení vyšší moci.Podíváme-li se na vybrané zahraniční úpravy podrobněji, vidíme, že k pojetí vyšší moci přistupují různorodě. V zásadě lze zaznamenat tři rozličná pojetí.
Jednu skupinu představují kodifikace, které vyšší moc jako pojem vůbec nezmiňují. Není to jen případ slovenského Občianskeho zákonníka. Jde také o rakouský ABGB, švýcarský ZGB, maďarský
Polgári törvénykönyv
, uruguayský
Código civil
a další. Tím není řečeno, že by s vyšší mocí nepočítaly, ale volí jiná vyjádření, ať už vztažená ke konkrétnímu institutu,
40)
anebo obecnou formulací pro větší počet případů.
41)
Druhou skupinu tvoří kodifikace, které pojem znají, ale nepřikročily k definici. Některé jej používají relativně často, například občanský zákoník Nikaraguy celkem pětadvacetkrát. Zpravidla se však vyšší moc zmiňuje spíš střídmě a v ustanoveních týkajících se dílčích konkrétních institutů. Tak tomu je v případě německého BGB v souvislosti s promlčením, timesharingovou smlouvou
42)
nebo náhradou škody na vnesených věcech (§ 206, § 484, § 701), italského
Codice civile
, který v čl. 1785 limituje povinnost k náhradě škody na vnesených věcech, polského
Kodeksu cywilnego
při úpravě náhrady škody způsobené zvláště nebezpečnými podniky (čl. 435), nebo mexického
Código civil federal
ohledně zániku povinnosti předat věc (čl. 2017). Do tohoto okruhu spadá také český občanský zákoník. Specifický přístup zvolil paraguayský
Código civil.
Ten má - obdobně jako německý a český zákoník - zvláštní pravidlo o důsledcích vyšší moci pro promlčení (čl. 643). Kromě toho však obsahuje v obecných ustanoveních o obligacích čl. 426
43)
stanovující, že dlužník neodpovídá věřiteli za škody způsobené neplněním své povinnosti, pokud škodu vyvolala náhoda nebo vyšší moc - vyjma případy, kdy se k náhradě za tyto následky dlužník zavázal, nebo kdy škodu zavinil, anebo když byl již v prodlení, ledaže i dlužníkovo prodlení vyvolaly právě náhoda nebo vyšší moc. Bližší charakteristiku vyšší moci ale ani tento zákoník neuvádí.
44)
Třetí skupina kodifikací nejen že výslovně uvádí vyšší moc, ale také ji blíže charakterizuje nebo dokonce definuje. Volí přitom v zásadě dvě metody.
Prototyp a nejreprezentativnější civilistickou úpravu představuje čl. 1218 francouzského
Code civil.
Zde se vyšší moc výslovně spojuje s nepředvídatelnou událostí, jejímž účinkům nelze vhodnými prostředky zabránit.
45)
Je celkem samozřejmé, že na tento koncept navázaly další zákoníky, nejen z galského právně kulturního okruhu. Příklady mohou představovat argentinský
Código Civil y Comercial
(čl. 1730)
46)
nebo québecký
Code civil,
který rozvíjí pojetí francouzské kodifikace výslovnou formulací, že vyšší moc je nepředvídatelná a neodvratitelná událost, zahrnujíc v to i nepředvídatelné a neodvratitelné vnější vlivy (čl. 1470).
47)
Obdobnou obecnou formulaci výslovně vztaženou k vyšší moci najdeme i v jiných jurisdikcích, byť u některých napoleonský kodex jistě nepředstavuje bezprostřední předlohu. Nacházíme ji v Brazílii, kde
Código civil
formuluje o znacích vyšší moci takřka shodně s
Code civil
(čl. 393). Nacházíme ji také třeba v Bulharsku. Tam najdeme vymezení vyšší moci v obchodním zákoníku (
Turgovski
zakon). V jeho čl. 306 odst. 2 stojí, že vyšší moc je nepředvídatelnou a nepřekonatelnou událostí mimořádné povahy.
48)
K tomuto okruhu lze zařadit také ruský
Graždanskij kodeks
, který v čl. 401 odst. 3 upravil vyšší moc (
nepreodolimaja sila
) jako liberační důvod a zároveň výslovně vyloučil možnost dovolat se vyšší moci pro porušení smluvních povinností dlužníkovými kontrahenty, pro nedostatek zboží na trhu nebo pro nedostatek dlužníkových finančních prostředků, takže jeho definice je vlastně negativní.Jiný přístup k témuž představují zákoníky, které usilují vyšší moc přiblížit demonstrativními výčty. V tom směru je reprezentativním prototypem patrně chilský
Código civil
z roku 1855, který ovlivnil některé další kodifikace iberoamerické oblasti. Jeho čl. 45 kvalifikuje vyšší moc jako náhodnou událost, které nelze vzdorovat. Přitom příkladmo uvádí ztroskotání, zemětřesení, nepřátelské zajetí, autoritativní akty veřejného činitele apod.
49)
Otisk této konstrukce najdeme v dalších civilních kodifikacích některých hispanoamerických států, například Ecuadoru (čl. 30), Salvadoru (čl. 43) nebo Panamy (čl. 45-D). Košatý výčet případů uvádí v čl. 169 ekvádorský zákoník práce (
Código del Trabajo
) v souvislosti se zánikem pracovního poměru, jejž, mimo jiné, způsobuje
"oheň, zemětřesení, bouře, exploze, válka a obecně jakákoli jiná mimořádná událost, kterou strana nemohla předvídat a nemohla jí zabránit".
Bylo již zmíněno, že kodexy této právní kultury volí v dané souvislosti často slovní spojení
"caso fortuito o fuerza mayor"
(náhoda nebo vyšší moc).
50)
Oba pojmy se pokusil oddělit při novele z roku 1961 občanský zákoník Panamy, který v čl. 45-D rozlišil vyšší moc, kterou spojil s lidskými činy, jimž nelze vzdorovat, což je typicky u autoritativního zásahu veřejné moci, zatímco náhoda má svůj původ v přírodním dění, jako je ztroskotání, zemětřesení, požár apod. Pojetí působí na první pohled nezvykle, ale navazuje na koncept angloamerického práva spojujícího
act of God
jen s působením přírodních sil.
51)
Tam ovšem zahrnuje kategorie vyšší moci jednak skutky Boží jako podmnožinu, jednak i vnější zásahy jiného charakteru, jako jsou například stávky či intervence veřejné moci apod.
52)
Kazuistické výčty případů vyšší moci v některých zákonných textech nám mohou připadat nezvyklé. Nelze však přehlížet, že také zdejší legislativa k podobným poukazům sahala. Tak například československý zákon č. 3/1919 Sb. výslovně spojoval vyšší moc s válečnými událostmi, protektorátní nařízení č. 233/1943 Sb.vypočítává případy působení vyšší moci na lesnictví, jako jsou polomy způsobené ledem, sněhem, větrem, pohromy způsobené hmyzem nebo ohněm a ještě v 50. a 60. letech různé přepravní řády (železniční, vodní, silniční), tentokrát již bez zmínky o vyšší moci, zavedly jako liberační důvody různá neštěstí,
53)
jako jsou požár, sněhové závěje, povodeň nebo vichřice, u dolů také sesutí nadložních vrstev nebo exploze, u lomů a pískoven také zaplavení pracoviště, nebo poruchy na dopravním zařízení (ledaže k poruše došlo z příčin na straně povinného) a některé z nich, například vyhláška č. 132/1964 Sb. v § 8 a § 40 odst. 5 a 6 nebo vyhláška č. 133/1964 Sb. v § 36 odst. 3 k nim přiřadily i opatření orgánů veřejné moci. Dvojice posledně uvedených přepravních řádů ostatně pozbyla v České republice platnosti až 31. prosince 2013. Ve Slovenské republice byly uvedené právní předpisy zrušeny k 31. září 1996 (vyhláška č. 133/1964 Zb.) a k 31. prosinci 2005 (vyhláška č. 132/1964 Sb.). Aktuálně na Slovensku například platí zákon č. 513/2009 Z.z.o drahách, který pracuje s pojmy nehod a mimořádných událostí, přičemž mimořádnou událost vymezuje v § 92 odst. 3 takto:
"Mimoriadnou udalosťou na účely tohto zákona je náhla udalosť alebo reťazec takýchto udalostí, ktoré nemajú pôvod v prevádzke železničnej infraštruktúry, ani v železničnej doprave, ale ktoré majú rovnaké následky ako nehody, najmä zatopenie alebo podmytie dráhy, úder blesku, zasypanie železničnej trate, pád lietadla na vlak."
Ostatně také dnes podobné výčty u nás v platném právu najdeme. Například v českém zákoně č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě čteme v § 1 odst. 3 písm. a) a b) o ozbrojeném konfliktu, nepřátelské akci, občanské válce nebo povstání a živelní událostí výjimečné a neodvratné povahy. Podobně slovenský zákon č. 54/2015 Z.z. o občianskoprávnej zodpovednosti za jadrovú škodu a o jej finančnom krytí vytýká v § 4 odst. 2 ozbrojený konflikt, vojenské akce, občanskou válku, povstání nebo závažnou přírodní katastrofu výjimečného charakteru. Tyto zákony, jejichž obsah ovšem ovlivnily mezinárodní smlouvy nebo právo EU, vypočítávají typické případy spadající pod pojem "vyšší moci".
2. Doktrína a praxe
2.1 Východisko
Zmíněná koncepce panamského občanského zákoníku stavící náhodu a vyšší moc jako dvě paralelní kategorie nám jistě připadla neobvyklá. Nejen v českém a slovenském právním prostředí chápeme vyšší moc jako zvláštní druh náhody, resp. jako kvalifikovanou náhodu.
Právní systémy podmiňující civilní delikt zaviněním, jak tomu bylo typicky v římském právu, ať již šlo o porušení mimoobligační nebo obligační právní povinnosti (podle toho se rozlišovala
culpa extraquiliana
a
aquiliana
),
54)
stavěly na konceptu, že tam, kde plnění povinnosti znemožnila náhoda (
casus
) za situace, kdy konkrétní osobě nelze přičíst ani mírnou nedbalost (
culpa levis
), je sankce vyloučena.
55)
Uplatnily se zásady
casus sentit dominus,
56)
případně
casus a nullo praestatur.
Obě lze ostatně shrnout do věty, že náhoda v právním smyslu jde k tíži poškozeného.
57)
Konceptem jednotného civilního deliktu, při němž se vyžadovalo zavinění i při porušení smluvní povinnosti, ovlivnilo římské právo nejeden občanský zákoník formující se liberální společnosti,
58)
včetně všeobecného zákoníku občanského, ale také veskrze neliberální československé občanské zákoníky z let 1950 a 1964,
59)
přičemž současná podoba slovenského Občianskeho zákonníka je i po řadě novelizací poznamenána touto koncepcí.Pokud strana získala následkem události vyvolávající zánik dlužníkovy povinnosti nějaký prospěch,
60)
byla zavázána k vydání toho, co získala.
61)
To je ostatně motiv v soukromém právu stále živý, označuje se jako
condictio sine causa
v užším smyslu (
specialis
).
62)
Pěknou konkrétní úpravu má nizozemský
Burgerlijk Wetkboek
v čl. 6-78.
63)
V českém a slovenském právu půjde o jeden z případů bezdůvodného obohacení, neboť půjde o plnění z odpadnuvšího právního důvodu (§ 2991 o. z.
64)
a § 451 OZ
65)
).Posun v římském právu nastal, když se v určitých případech prosadila
custodia
66)
spojená se
"svrchovanou péčí"
67)
a vyšší mírou odpovědnosti za svěřenou věc. Tak tomu bylo typicky u vypůjčitelů, ale také u hostinských a dalších osob, které přijaly věc svého zákazníka při provozu své živnosti k úschově, opravě nebo úpravě, ale také k dopravě apod. Jde o právnický koncept, jehož konstrukce se udržela, třebaže s různými modifikacem
Pre zobrazenie článku nemáte dostatočné oprávnenia.
Odomknite si prístup k odbornému obsahu na portáli.
Prístup k obsahu portálu majú len registrovaní používatelia portálu. Pokiaľ ste už zaregistrovaný, stačí sa prihlásiť.
Ak ešte nemáte prístup k obsahu portálu, využite 10-dňovú demo licenciu zdarma (stačí sa zaregistrovať).
Vydanie Súkromné právo 1/2022
