Péče o zdraví

Mezi smluvními typy ve čtvrté části občanského zákoníku má svoje místo i Díl 9 s nadpisem Péče o zdraví (§ 2636 - § 2651). Jde o novou soukromoprávní úpravu.

Základní ustanovení tohoto smluvního typu určuje, že smlouvou o péči o zdraví se zavazuje poskytovatel vůči příkazci pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno. To neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

Kromě občanského zákoníku (dále také "občan. zák.") upravuje zdravotní služby zejména jiný (zvláštní) zák. č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, a dále zejména zák. č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách.

Před přijetím občan. zák. neexistovala taková soukromoprávní úprava; judikatura posuzovala dané vztahy podle zásad úpravy smlouvy o dílo, resp. smlouvy o úpravě a opravě věci.

Osoba, která péči poskytuje, má právo na odměnu:

Občanský zákoník demonstrativně uvádí, že péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu. A dále určuje, že jde o všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného, a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav.

Péčí o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji léků nebo jejich převodu. V současné době však jednají lékárníci s Ministerstvem zdravotnictví ČR, aby při prodeji léků měli právo účtovat i určitou částku za poskytování poradenství. Argumentují tím, že jejich činnost při volném prodeji léků není jen pouhým prodejem. Řešením by příp. mohlo být zahrnutí určité částky do ceny volně prodejných léků, nikoliv léků poskytovaných na lékařský předpis, u kterých poskytuje rady zásadně lékař.