První setkání se zapsaným mediátorem v České republice

První setkání se zapsaným mediátorem (dále jen "první setkání") se do českého práva dostalo novelizací zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (dále jen "občansky soudní řád" nebo "o.s.ř."), kterou přinesl zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci (zákon o mediaci). Ustanovení § 30 zákona o mediaci doplnil § 101 o.s.ř. o odstavec 2, který zní:

Institut prvního setkání s mediátorem je výsledkem rozhodnutí pracovní skupiny, že samotná mediace bude v českém právním řádu dobrovolná. Pracovní skupina zároveň vyjádřila názor, že už samotné setkání s mediátorem může uklidnit situaci a přispět ke smírnému řešení. První setkání s mediátorem má pouze informativní a motivační charakter, nenahrazuje samotnou mediaci, a proto jeho "nařízení" neporušuje princip dobrovolnosti mediace. Český zákonodárce tedy zvolil zlatou střední cestu, tzv. individuální -mandatorní mediace.

Podle citovaného ustanovení může (a nemusí) soud nařídit první setkání se zapsaným mediátorem v jakékoli věci, která je řešena v civilním řízení. První setkání se zapsaným mediátorem je nařizováno formou usnesení, které je doručování mediátorovi i účastníkům řízení, případně jejich právním zástupcům, pakliže jsou zastoupeni.

Ve věci péče o nezletilé existuje speciální úprava v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "ZZŘS"), podle které může opatrovnický soudce uložit dokonce účast na mediačním jednání na dobu nejvýše 3 měsíců. Z dikce tohoto ustanovení to vypadá, jako by ve věcech péče o nezletilé bylo možná mandatorní mediace. V praxi soudci nařizují v opatrovnických věcech jak první setkání podle § 100 odst. 2 o.s.ř., tak i účast na mediaci podle § 474 ZZŘS. Jelikož k tomuto zdvojení nemáme jako mediátorka žádné závazné stanovisko, postupujeme v obou případech stejně a považujeme samotnou mediaci za dobrovolnou.

Účelem prvního setkání je toliko seznámení účastníků řízení s principy, výhodami, účelem mediace a zjištění, zda by v případně účastníci řízení byli naklonění možnému provedení mediace. Mediace je zahájena nikoli rozhodnutím soudu o nařízení prvního setkání s mediátorem, ale teprve uzavřením smlouvy o provedení mediace. I když tedy první setkání s mediátorem má funkci informativní a má teprve motivovat strany k zahájení mediace, praxe je zpravidla taková, že se strany dostaví k prvnímu setkání a po zhruba dvacetiminutovém poučení mediaci rovnou zahájí. Tento postup, pakliže není na úkor řádného informování sporných stran, zase odpovídá zásadě efektivity a rychlosti, která k mediaci patří stejně neodmyslitelně jako dobrovolnost. Celé toto první mediační jednání i s informativní částí pak trvá tři hodiny, pokud některá ze strany nevyužije své právo mediaci ukončit dříve. Ve své praxi autorka postupuje tak, že informace, které je povinna poskytnout stranám podle zákona o mediaci, jim posílá předem a při sjednávání termínu prvního setkání se stran ptá, zda si budou přát jen informativní setkání nebo budou chtít mediaci rovnou vyzkoušet. Ukazuje se, že většina účastníků má v tomto ohledu jasný názor ještě dřív, než se s mediá­torem setkají a pouze malá část účastníků se rozhoduje, zda mediaci zahájí teprve podle průběhu prvního setkání.