Matejka, J., Internet jako objekt práva: hledání rovnováhy autonomie a soukromí./Nakladatelství CZ.NIC. Praha, 2013, 256 strán. ISBN: 978-80-904248-7-6

Nejnovější knižní počin JUDr. Jána Matejky, Ph.D., vedoucího vědeckého pracovníka a zástupce ředitele Ústavu státu a práva AV ČR, představuje text orientovaný na praktické otázky vztahu svobody, vůle a soukromí v prostředí Internetu. Jak je ale u autora obvyklé, vychází z výborně argumentovaných teoretických základů i zajímavých odkazů na různé peripetie vývoje tohoto oboru, který přes relativní mladost má již svou historii. Podstatnou metodou práce autora je ovšem hmotněprávní analýza, a to v širším historickém, technologickém a právně-politickém kontextu s důrazem na problematiku zpracování osobních údajů v prostředí Internetu. Jde o vysoce aktuální a současně jak teoreticky, tak prakticky významné téma s charakteristickými interdisciplinárními přesahy. Ostatně taková je i povaha předmětu jeho práce - práva informačních technologií, které možná právě tím, jaké do té doby neznámé právní problémy a možný nový směr vlivů práva na společenskou a technickou realitu otevírá, přináší i potřebu vždy znovu a z nových pohledů zvažovat smysl práva jako specifického jevu spojeného s lidskou existencí a hledat rovnováhu zájmů, ale i právních zásad vychýlenou dynamickým vývojem objektu práva. Stává se tak i jakousi hraniční zónou (frontier) vývoje práva vůbec - především z hlediska dalšího vývoje technologií a jejich společenského uplatňování, kde se význam právníky stále podceňovaného vlivu metaprávních otázek na právo samé o to více násobí. Zdálo by se proto, že publikace vycházející z těchto předpokladů obsahuje sice hluboké, leč velmi abstraktní a běžnému prakticky orientovanému právníku vzdálenější úvahy, leč opak je pravdou - je psána velmi přístupným a čtenáře osvěžujícím způsobem a přináší mnoho praktických právních pohledů a řešení. Jejím pozitivem je i vytříbený jazyk podněcující k úvahám překračujícím rámec jejího tématu.

Kniha je uvedena příznačným citátem¹⁾ Emila Svobody z jeho publikace (Praha, 1926), který už dává tušit, že další části této publikace budou v pozitivně-právní rovině zaměřeny především kriticky směrem k rozsahu a povaze předmětné právní regulace. Navzdory tomuto jasnému signálu však nutno dodat, že autor postupuje metodicky, od obecného ke konkrétnímu, přičemž důsledně vychází z tomu odpovídající metodologie právní vědy, opírající se o normativní analýzu práva, tj. jak všech vnitrostátních pramenů,