Několik poznámek k právní úpravě "reflexní škody" (především) v podmínkách obchodních korporací

The new Civil Code has introduced the opportunity to seek so-called secondary damages, which were previously not recognized by Czech courts. Secondary damage is understood as harm suffered by members of a business corporation as a result of damage caused to the corporation by another member or director/officer. First, the authors refer to how difficult it is to define secondary damage in terms of the new civil law. They emphasize that the right to seek compensation for secondary damage (a member files a lawsuit on his own behalf) must be distinguished from so-called derivative claims (a member files a lawsuit on behalf of the corporation and acts as its statutory representative). They also point out particular problematic issues resulting from the new rules on secondary damage, e.g. in respect of secondary damage lawsuits pending simultaneously with primary damage lawsuits or an admission of secondary damage and the consequences thereof as regards the primary duty to compensate harm. Moreover, the authors outline other issues associated with the new Civil Code's rules applicable to secondary damage and warn against "separating" secondary damage from primary damage since primary damage must exist in the first place before secondary damage can be sought.

Nový občanský zákoník (zákon se symbolickým označením č.89/2012 Sb., dále i jen "") nabyl v České republice účinnosti dne¹⁾. ledna 2014 a ve svých více než 3000 paragrafech upravuje všemožné aspekty soukromého života. V tomto nemalém počtu ustanovení lze nalézt celou paletu nových případně staronových institutů, které teprve budou podrobeny náležitému testu ze strany praxe i doktríny. Jedním z těchto institutů je i veskrze stručná regulace reflexní škody v § 213 NOZ,1 kterou české právo upravuje vůbec poprvé. Ba co více, dosavadní judikatura českých soudů možnou aplikaci reflexní škody (v rámci práva obchodních společností) v podstatě vylučovala.

V usnesení sp. zn. 29 Cdo 3180/2008 Nejvyšší soud například v podmínkách dřívějšího obchodního zákoníku konstatoval, že skutečná škoda způsobená společnosti (v jejímž důsledku se sníží čistý obchodní majetek společnosti) se projeví i snížením hodnoty podílů ve společnosti - společníci v jejím důsledku utrpí újmu. Tato újma je však podle dovolacího soudu svou povahou odvozená od škody vzniklé na majetku společnosti (její existence je závislá na existenci škody na majetku společnosti). Jeli proto podle Nejvyššího soudu škoda vzniklá na majetku společnosti nahrazena, je odstraněna i újma způsobená jejím společníkům v důsledku snížení hodnoty jejich podílů. Z uvedeného důvodu soud uzavřel, že společníci nemají proti jednateli společnosti nárok na náhradu újmy vzniklé na jejich podílech v důsledku škody na majetku společnosti způsobené jeho jednáním, neboť odstranění této újmy se mohou domoci tím, že jménem společnosti uplatní (její) nárok na náhradu škody.

Střih.

Nacházíme se v roce 2014 a v § 213 NOZ právní základ pro aplikaci reflexní škody nalézáme. Její legislativní vyjádření nicméně vyvolává a bude vyvolávat značné výkladové potíže. Některým z nich se věnujeme v předkládaném článku, zejména pokud jde

o vymezení reflexní škody, předpoklady vzniku práva na její náhradu, případně otázkami souběhu primárního nároku na náhradu vzniklé škody a práva na náhradu reflexní škody. Svou pozornost přitom zásadně zaměřujeme na aplikaci práva na náhradu reflexní újmy v podmínkách obchodních korporací upravených v zákoně č.90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen "").²⁾

Důvodová zpráva k § 213 NOZ upozorňuje, že text citovaného ustanovení upravuje tzv. reflexní škodu. To nicméně není zcela přesné. Ustanovení § 213 NOZ totiž žádnou náhradu reflexní újmy neupravuje, pouze vymezuje, za jakých podmínek může soud uložit škůdci povinnost nahradit vzniklou škodu pouze korporaci (tedy nikoliv poměrně poškozenému). Zákonná úprava obsažená v § 213 NOZ vstupuje do problematiky reflexní škody až ve druhém sledu, tedy z hlediska způsobu jejího vyrovnání. Předpokládá totiž, že náhrady na snížení hodnoty účasti se domáhá pouze člen korporace (nikoli korporace jako samostatná osoba v právním smyslu). Soud v takovém případě může i bez návrhu rozhodnout o povinnosti ke kompenzaci škody jen vůči korporaci jako právnické osobě, pokud to okolnosti případu odůvodňují (typicky pokud poskytnutou kompenzací korporaci jako právnické osobě dojde k obnovení snížení hodnoty majetkové účasti poškozeného člena korporace). Z uvedeného lze tudíž pouze nepřímo dovozovat, že nové soukromé právo na náhradu reflexní újmy zakládá k tíži toho, kdo jako člen korporace nebo člen jejího orgánu tuto korporaci poškodil.

Právo na náhradu reflexní újmy podle § 213 NOZ je nutné odlišovat od práva společníků ovlivněné osoby podle § 71 odst. 2 ZOK, kde jde věcně o jiný institut. Právo domáhat se reflexní škody je současně nutné odlišovat od tzv. derivativních žalob (společnických či akcionářských žalob) upravených v případě obchodních korporací (viz § 108 ZOK pro osobní společnosti, tj. veřejnou obchodní společnost a komanditní společnosti, § 157 a násl. ZOK pro společnost s ručením omezeným, § 371 a násl. ZOK pro akciovou společnost, případně členské schůze družstva § 663 a násl. ZOK). Rozdíl mezi žalobou na náhradu reflexní (reflektované) škody a derivativní žalobě spočívá v tom, že člen korporace podává žalobu na náhradu reflexní újmy sám (svým jménem), zatímco derivativní žalobu podává společník obchodní korporace za tuto korporaci. V rámci derivativní žaloby proto vystupuje na straně žalobce přímo dotčená obchodní korporace a její společník, který derivativní žalobu podává, vystupuje toliko jako zákonný zástupce obchodní korporace.

V souvislosti s právní úpravou derivativních žalob současně vzniká otázka, zda v případě, kdy člen korporace může podle zvláštních právních předpisů (jako ) uplatnit výše uvedenou derivativní žalobu "za korporaci" vůči členovi orgánu soukromé korporace jako její zákonný zástupce, může se domáhat i náhrady své reflexní škody. Objevují se totiž názory, podle nichž právní úprava derivativních žalob v právu obchodních korporací vylučuje podání žaloby na náhradu reflexní škody podle § 213 NOZ. Jinými s