Právo a recentní sociální změna

Law not only reflects the existing social situation but also plays an important role when the situation changes. Law manifests itself in its conservative aspects, its innovative effects on the social relationships, in the actions taken by social institutions and in the course of social processes. It acts as an independent and dependent variable of social change in society; it is both the cause and the result of a social change. The legal tools of social change legitimize the ongoing social changes and help to enforce them via the authority of law. In the postmodern society with a pluralizing social structure and the growing normative and valuerelated plurality, law contributes and supports the minimum normative and valuerelated of society. The law's regulative, integrative and innovative functions have become necessary in the postmodern society. The increasing complexity of a social life and the need to restore legitimacy of the political system contribute to replacing the executive power with hypertrophy of legislative tools. In the process of postmodernization, law not only reflects and affirms social changes in society but it also becomes more and more important tool of social change.

Společnost, její normativní systémy, včetně práva, hodnotové orientace, způsoby a strategie lidského jednání se zejména od druhé poloviny 20. století dynamicky proměňují. Společnost a společenské vztahy procházejí zásadními změnami, které bývají charakterizovány jako přechod od moderní k pozdně moderní (resp. postmoderní) společnosti. Právo jako instituci společnosti nelze oddělovat od doby, ve které působí, a jeho dobovou povahu nelze pochopit v abstrakci od daného společensko politického, myšlenkového a právního prostředí, což je i základní problém univerzalistického vymezení práva.

Sociální změnu můžeme charakterizovat jako transformaci prvků kultury a sociálních institucí v čase (Grana, Ollenburger, Nicholas 2002: 157). Základem sociální změny je obecně adaptace na změnu podmínek. Sociální změna je výsledkem působení řady faktorů a sociální vědci zejména v posledních dvou stoletích usilují o vytvoření obecné teorie, která by dokázala univerzalisticky vyložit příčiny a průběh sociální změny. Anthony Giddens (1999: 490) vhodně shrnul do třech hlavních kategorií podněty přispívající k sociálním změnám. Mezi hlavní činitele sociální změny zařadil fyzikální prostředí, politickou organizaci a kulturní faktory. Fyzikální prostředí v sobě zahrnuje nejen environmentální podmínky života v širokém slova smyslu, ale i materiální podmínky výrobních systémů a vlivy hospodářské. Politická organizace a politické rozhodování podporuje a směruje sociální změnu dnes daleko více než v dřívějších obdobích, a to z vnějšku i z vnitřku. Mezi kulturní faktory patří zejména rozvoj vědy a techniky, způsoby komunikace a způsoby myšlení a cítění zahrnující i sociální ideály. Z hlediska našich úvah patří mezi kulturní faktory sociální změny významně i právo, jehož role v kontextu pozdně moderní společnosti a právního státu narůstá.

Neúspěšnost snah vymezit právo jednou univerzální definicí je dána nejen rozdílnými ideovými východisky autorů, ale i faktem, že právo představuje multidimenzionální fenomén (Gerloch 2013: 21). Právo nezahrnuje jenom rovinu normativní, ale i rovinu sociální, psychickou a axiologickou, stejně jako i rovinu informační a mocenskou. Právo není pouze sumou platných právních norem, právních principů, právních hodnot a právních idejí, reprezentuje i podstatnou oblast sociálního života zahrnující právní vědomí jednotlivců, sociálních seskupení a společnosti, právní komunikaci, oblast právní motivace, soubor právního jednání, oblast právních vztahů, činnost institucí realizující a aplikující právo a oblast právotvorby (Moore 1973: 719).

Z právně sociologického pohledu je právem především "živé právo" (living law, lebendes Recht), jak ho charakterizoval již v roce 1913 zakladatel evropské sociologie práva Eugen Ehrlich (2002: 497). Jde o chápání práva jako faktického právního života. Ehrlichovo živé právo není právními větami pevně stanovené právo a přece ovládá život. Zdrojem jeho poznání jsou především moderní listiny, ale také pozorování života, obchodu, chování, jednání a způsobů života, zvyků a obyčejů. Obdobně i představitel americké sociologické jurisprudence Roscoe Pound (1910: 12 - 36) staví oproti formálnímu právu v knihách (law in books) reálné právo v jeho působení, působící právo (law in action). Právo se v tomto smyslu stává jen jednou z mnoha sociálních struktur, které vznikají a proměňují se v závislosti na proměně a vývoji společnosti (Přibáň 1996: 129 - 131). Niklas Luhmann v tomto směru právo chápe jako sociální systém, kdy právo a společnost musí být nahlíženy a zkoumány ve vztahu vzájemné závislosti (Luhmann 1985: 7). Právní teorii je tedy třeba chápat jako součást teorie společnosti (Galligan 2007: 26).

Cílem úvah autorů textu je vystihnout vztah práva a sociální změny, ke které dochází v nastupující pozdně moderní společnosti. Z hlediska těchto úvah budou autoři právo nahlížet především jako na soubor právních norem tvořících právní systém a činnost právních institucí aplikujících právo ve své rozhodovací činnosti. Budou přitom respektovat fakt, že v právu bude vždy existovat napětí mezi jeho ideálním, normativním a faktickým aspektem (Rehbinder 1971: 4). Výchozím bude pro autory koncept právního systému jako otevřeného systému. Právo tedy nebude nahlíženo jako uzavřený autopoietický systém (Přibáň 1996: 142), kde právo krouží samo kolem sebe a právo referuje opět k právu.

Ve svých úvahách autoři navazují na interpretativní paradigma, které konstatuje, že sociální realita i právo jsou konstruovány sociálně. Sociální skutečnost je pro zúčastněné skutečná díky tomu, že ji tito jako skutečnou vnímají. Lidský svět, a tedy i právo, jsou takové, jak jim lidé rozumějí a jak si je konstruují. Poznávání sociální reality není jen poznáváním sociální reality samé, kde platí zákony kauzality, určenosti a účelovosti, ale je dáno i principy prosazujícími se při sociálním konstruování si reality jedincem, jak na ně poukázali zejména Peter Berger a Thomas Luckmann (1999). Klíčové pojmy, ideály a cíle se stále mění, tak, jak si je lidé konstruují v procesu sociální interakce. Sociální konstrukce reality a práva nutně odvisí i od intenzity politické moci, která se dostává do sociálního diskurzu. Soulad politické a právní skutečnosti závisí na dosažení kvalifikované shody na určité interpretaci sociálních faktů mezi účastníky sociálního diskurzu.

Záměrem autorů je analyzovat roli práva být samo nástrojem sociální změny v pozdně moderní společnosti a na druhé straně míru, ve které odráží sociální změny ve společnosti. Zvážit, zda recentní evoluční změna práva nezpochybňuje tradiční poundovskou představu, že právo má být především sociálním inženýrstvím a dokáže tak udržet sociální rovnováhu. Autoři si proto v práci položili základní otázku, zda je právo nástrojem cílené sociální změny v současné společnosti nebo pouze reflektuje a potvrzuje sociální změny, ke kterým ve společnosti dochází. S touto základní otázkou souvisí i otázka identifikovat meze práva při prosazování sociální změny.

Právo moderní a pozdně moderní společnosti je spojováno především se státem, v demokratických společnostech pak se státem právním. Právní stát představuje základní právně politický rámec každodenního fungování práva, státu, demokratického politického systému a společnosti.

Vztah státu a práva lze chápat ve třech rovinách:

Právo odráží existující společenské podmínky a sehrává důležitou roli při jejich změně. Zachycení tématiky práva a sociální změny je však komplikováno faktem, že ekonomické, ideologické, politické a právní prvky na sebe vzájemně působí, prolínají se a dají se j