Společenská smlouva jako spotřebitelský kontrakt, společník jako spotřebitel?

The article deals with a question, how far can consumer protection penetrate in corporate law. There are typical transactions in corporate law, e. g. articles of associations, transfers of shares, where a corporate lawyer can hardly imagine, that consumer protection should be applied. Nevertheless, the ECJ case law and foreign experiences show us that finally it is quite common. Once the aim of partnership is rather financial investment or there is no close relationship to the company, the shareholder is protected like a consumer. The shareholder has close relationship either holding majority, or taking part as a manager of the company. This means that rules on unfair contract terms, consumer credits and off-premises contract are very often applicable as well. Corporate law can however create certain obstacles to their full applicability, e. g. limited ways how a partnership can be quitted and ultimately settled.

¹⁾ Definice spotřebitele má v českém²⁾ i slovenském³⁾ právním řádu téměř univerzální podobu. Vychází z obdobných definic v předpisech EU. Spotřebitelem je fyzická osoba, která jedná pro účely, které nespadají do rámce její obchodní nebo výrobní činnosti nebo povolání.⁴⁾ Přesto tato definice vyvolává řadu pochybností. Například, zda má převážit subjektivní či objektivní posuzování, jak se dívat na smlouvy se smíšeným účelem, jak posuzovat zastoupeného spotřebitele, zda má být spotřebitelem i subjekt jednající sice jako podnikatel, ovšem mimo rámec své hlavní podnikatelské činnosti.⁵⁾

Předmětem tohoto příspěvku je jediná otázka. Do jaké míry má být chráněn jako spotřebitel subjekt, který nabývá obchodní podíl na obchodní společnosti. K nabytí může přitom dojít různým způsobem, např. převodem obchodního podílu, uzavřením společenské smlouvy nebo upsáním akcií. K nabytí může dojít přímo spotřebitelem, v řadě případů však jde o vztah s komisionářem, který koupi či prodej obstarává. Záleží také na tom, od koho je obchodní podíl pořizován. Pozornost se proto soustředí jednak na zkoumání, zda jde při nabytí obchodního podílu o spotřebitelskou smlouvu, jednak na otázku, jaké s tím spojuje právo členského státu účinky ve vztahu k nabytí obchodního podílu.

Právní předpisy až na výjimky nenabízejí komplexní řešení daného problému v tom směru, že by uvedené smlouvy z režimu ochrany spotřebitele explicitně vylučovaly nebo naopak podrobně upravovaly.

Výjimku představují například předpisy o obchodování na kapitálových trzích, např. zákon č.256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Ty totiž až na výjimky (§ 157) neřeší ochranu spotřebitele. Chrání zákazníka obecně. U některých zákazníků (profesionálních) předpokládají zkušenosti a znalosti.⁶⁾ Nerozlišují přitom ochranu v závislosti na tom, o který investiční nástroj (např. zda jde o akcie nebo dluhopisy) se jedná. Na druhou stranu, investičním nástrojem není každý podíl v obchodní společnosti, ale pouze cenné papíry, které takový podíl představují za předpokladu obchodovatelnosti na kapitálovém trhu (§ 3 odst. 2).

Předpisy o spotřebitelských smlouvách o finančních službách na dálku pak počítají s tím, že takovou spotřebitelskou smlouvou jsou i smlouvy o investičních nástrojích (§ 1841 NOZ a čl. 2 písm. b) směrnice 2002/65/ES o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES).

Pokud tedy obchodní podíl je investiční nástrojem, je subjekt při jeho nabytí chráněn, a to nezávisle na tom, zda je spotřebitelem či nikoliv. Jeli uzavírána smlouvy o takovém investičním nástroji spotřebitelem a podnikatelem na dálku (§ 1841 NOZ), pak i podle této zvláštní úpravy.

Určitou výjimku představuje rovněž směrnice 1993/13/EHS o nepřiměřených ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, která pro účely dané směrnice vylučuje ze své působnosti smlouvy týkající se zřizování a organizace společností nebo dohod o sdružení fyzických osob (odst. 10). Děje se tak však pouze v odůvodnění směrnice, nikoliv ve vlastním textu. Navíc bez potřebného provedení v národních úpravách. Nehledě na to, i s ohledem na další výjimky, lze dovozovat, že v případech uzavírání společenské smlouvy by se o spotřebitelskou smlouvu jednat nemělo. Není nutné zkoumat, zda nabyvatel je v daném případě spotřebitelem či není, zda jednal s podnikatelem či nejednal.

Takto paušálně však vyloučit ochranu spotřebitele v těchto případech nelze. Účelem uzavření společenské smlouvy či přistoupení k ní může být poskytnutí zvláštního práva, nikoliv členství v korporaci jako takové (, právo nájmu spojené s členstvím v bytovém družstvu, podíl na nemovitém majetku). SD EU při uzavření společenské smlouvy (přistoupení k ní) dovodil, že v daném případě nešlo pouze o společný cíl, ale že za peněžitý vklad získává spot