Konec obstrukcím a procesnímu ping-pongu pri poskytování informací

Informace mají být v režimu SlInf poskytovány neexistuje-li zákonný důvod pro neposkytnutí. I proto jsou stanovené krátké lhůty pro vyřízení žádostí. Informace musí být poskytovány včas, jelikož nepřiměřený časový odstup vede ke snížení nebo ztrátě významu získané informace. Je přitom důležité při hodnocení délky řízení u poskytování informací přihlížet nejen k soudnímu řízení, ale i předcházejícímu správnímu.

Důraz na rychlost vyřízení žádosti v případě přístupu k informacím se odráží také ve výjimečné apelační pravomoci správních soudů v této oblasti [§ 193 zákona č. 162/2015 Z. z., správny súdny poriadok ("SSP")]. Pokud se neprokáží důvody pro neposkytnutí informací, správní soud sám výrokem rozhodne o poskytnutí požadovaných informací žadateli namísto vrácení věci k dalšímu řízení. Zavedení této specifické pravomoci má zabraňovat situacím, kdy a má vést ke zvýšení účinnosti soudního přezkumu.

Obstrukční jednání povinných osob pak jde přímo proti uvedenému. Bohužel, koncepce procesní úpravy v SlInf ponechávala žadatele napospas vůli povinných osob. Pokud z jakýchkoliv důvodů požadované informace nechtěly poskytnout, neexistoval donucovací způsob. Zákon samozřejmě předpokládá odvolání proti nevyhovujícím rozhodnutím, spolu se závazností právního názoru odvolacího orgánu v případě zrušení rozhodnutí a vrácení věci. Problém ale nastává právě v omezených pravomocech odvolacího orgánu. Ten nezmůže v současném právním rámci více, než zrušit rozhodnutí a věc vrátit k dalšímu řízení (§ 19 odst. 3, věta třetí, SlInf). S novelizací v roce 2023 přišla možnost odvolacího orgánu změnit rozhodnutí a informaci sám poskytnout - to ale platí pouze ve velmi omezených případech, má-li sám odvolací orgán požadovanou informaci k dispozici (§ 19 odst. 3, věta druhá, SlInf). Tato velmi limitující podmínka nebude vždy splněna, což omezuje deklarovaný cíl novely v podobě odstranění funkčních nedostatků úpravy, spolu se zjednodušením a zefektivněním dostupnosti informací.

Povinná osoba sice nemůže obstruovat nevydáváním rozhodnutí, jelikož právní úprava pro takový případ zcela vhodně zavádí fikci negativního rozhodnutí. Odpadá tak nutnost vést ještě řízení na ochranu proti nečinnosti. Obstrukce ale byly dále možné v podobě ignorování závazného právního názoru a opakovaném vydávání nezákonných rozhodnutí. Ty odvolací orgán sice vždy zruší, ale (jak říkával Jára Cimrmana) to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Žadatel uvízl ve správním kolotoči, kde sice v každém odvolacím řízení vyhraje, ale informaci stejně nedostane. Vyhovující odvolací rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu, stejně jako (nyní již pouze zpravidla) prvoinstanční rozhodnutí. Povinná osoba mohla doufat, že to žadatele po čase přestane bavit a vzdá se. Obstrukce byla dokonána, smysl a účel zákona pošlapán, stejně jako právo na získávání informací.

Právě tuto procesní past zasypává rozebírané usnesení NSS sp. zn. 3Svk/19/2022. V něm soud umožnil žadatelům přeskočit nefunkční odvolací řízení a domoci se informací od obstruující povinné osoby rovnou u správního soudu, a to i přes zákonnou výluku přezkumu prvostupňových rozhodnutí.

NSS odmítl formalistickou aplikaci § 7 písm. a) SSP, dle kterého jsou ze soudního přezkumu vyloučena pravomocná rozhodnutí, proti kterým žalobce nevyužil všech řádných opravných prostředků. Tím také neuzna