Vyhľadávanie v online časopise
Online časopis
Procesnoprávne zneužitie práva: vlastnosti, aplikácia a následky v civilnom súdnom procese (2. časť)
Cieľom článku je prezentovať procesnoprávne úvahy na tému zneužitia práva, ktorého schopnosti korgovať ničím nelimitovaný výkon procesných práv majú potenciál stať sa aktuálnymi v judikatúre súdov Slovenskej republiky. Zákaz zneužitia práva v procesnoprávnom chápaní má schopnosť regulovať akúkoľvek procesnoprávnu situáciu, pričom jeho aplikabilita ukazuje široké argumentačné základy.
The aim ofthe presented article is to present the author's thoughts and knowledges about the procedural abuse ofrght, because ofits procedural features to limitation of the unlimited exercise of procedural rghts has potential to be the actual part of the court decisions. The prohibition of abuse of right in it's procedural features has efficiency to regulate whicheverprocedural situation, while it's applicability shows the wide argumentation background.
ČOLLÁK, J.: Procesnoprávne zneužitie práva: vlastnosti, aplikácia a následky v civilnom súdnom procese (2. časť); Justičná revue, 72, 2020, č. 12, s. 1463 - 1485.
"Zamedziť neznamená poprieť. Zamedziť znamená nepriznať právne účinky v určitej oblasti práva, súdny proces nevynímajúc, čo v sebe logicky implikuje prehru a neúspech - prehru a neúspech toho - kto právo vykonáva, resp. zneužíva."
V JUDIKATÚRA SÚDOV A NÁSLEDKY ZNEUŽITIA PRÁVA
V prvej časti predkladaného článku (publikovanej v Justičnej revue č. 11/2020) sa komentované rozhodnutie súdu venovalo posúdeniu vylúčenia podielového spoluvlastníka z užívania nehnuteľnosti ako zneužitiu práva, pričom NS ČR uviedol:
"Jednání, které je šikanózní anebo které je zneužitím práva, platný ObčZ výslovně nepostihuje; takové jednání je však v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 ObčZ), a proto mu lze za podmínek v tomto ustanovení uvedených
(Zvýraznenia v citáciách tohto článku vyznačil autor, J. Č.)odepřít ochranu.
To, zda jde o jednání v rozporu s dobrými mravy, je
1)
otázkou právní
, je-jíž posouzení vyplývá ze zjištěných skutkových okolností. Posoudí-li soud prvního stupně na základě správě zjištěného skutkového stavu jednání účastníka nesprávně jako jednání v rozporu s dobrými mravy, může se odvolací soud od této právní kvalifikace odchýlit, aniž by musel provádět další dokazování. Odvolací soud sice nadbytečně konstatoval, že v důsledku postupu žalovaných vznikla žalobkyním značná újma, toto konstatováníje však pro posouzení věci nevýznamné
2)
"Z uvedeného plynie záver, že
(6) posúdenie zneužitia práva je právne posúdenie
, pričom toto posúdenie môže byť v zmysle uvedeného logicky - iné na súde prvej inštancie, a iné na funkčne príslušnom odvolacom súde. Ak je však východiskom to, že judikatúra súdov a aj právna teória pracujú s následkom zneužitia hmotného práva
(napr. neoprávnené získanie daňovej výhody, zneužitie práv spoločníka spoločnosti, zneužitie námietky premlčania a pod.)
vo forme nepriznania práva, a ak platí, že tohto práva sa môže subjekt domáhať aj súdnou cestou, potom z toho vyvstáva, že následkom hmotnoprávneho zneužitia práva bude procesno-právny následok-zamietnutie žaloby. V čom nám však potom zákonodarca
"rozšíril"
možnosti argumentácie, ak do samotného CSP inkorporoval
"procesnoprávny"
zákaz zneužitia práva? Podľa nášho názoru,
(7) zákaz procesnoprávneho zneužitia práva dáva možnosti argumentácie vo forme korekcie následkov existencie - a vykonania procesnoprávneho úkonu v prípade, ak by sa hmotnoprávne zneužitie vyargumentovať nedalo, ale priznanie právnej ochrany subjektu vykonávajúceho konkrétny procesnoprávny úkon by sa javilo konajúcemu sudcovi ako príliš tvrdé, zneužívajúce
.
Ad absurdum
by sme radi položili otázku už čiastočne rozoberanú v prvej časti článku - môže subjekt zneužiť právo podaním žaloby, hoci sa po hmotnoprávnej stránke javí jeho konanie
(iniciovanie sporu, pozícia dominus litis)
ako zákonné a možné?ZNEUŽITIE PRÁVA PODAŤ ŽALOBU
Máme jednoznačne taký názor, že
ak CSP pracuje s možnosťou postihu procesnoprávnych úkonov vo forme nepriznania právnej ochrany
(cit.: nepožíva právnu ochranu)
vykonávanému právu, potom (8) možno toto nepriznanie právnej ochrany aplikovať na každý procesnoprávny úkon, vrátane podaní vo veci samej, ako aj v rozsahu podaní, ktoré nie sú podaním vo veci samej
. Potvrdzuje to aj identifikovaná judikatúra vo veciach posudzovania nárokov plynúcich z nájomného vzťahu:
Uplatňovanie nájomného samostatnými žalobami za každý jednotlivý mesiac môže byť zneužitím práva
3)
. Prípadom abuzívneho správania účastníka občianskeho súdneho konania je aj podávanie šikanóznych žalôb o určenie vlastníckeho práva k nehnuteľnosti. Zámerom žalobcu v tomto prípade však nie je nastoliť stav, aby bol zapísaný do katastra nehnuteľností ako vlastník dotknutej nehnuteľnosti, ale poškodiť žalovaného tým, že mu fakticky obmedzí disponovanie s predmetnou nehnuteľnosťou. Dôsledkom začatia konania o takejto žalobe je totiž vyznačenie poznámky v katastri nehnuteľností, že o danej nehnuteľnosti je vedené konanie, ktoré môže viesť k zmene osoby jej vlastníka. Vyznačenie takejto poznámky pritom v praxi vlastníka nehnuteľnosti výrazne limituje, pokiaľ ide o disponovanie, pretože prípadný nadobúdateľ je po dobu trvania zápisu tejto poznámky v právnej neistote o tom, či je zapísaný vlastník skutočným vlastníkom nehnuteľnosti alebo nie.
4)
Šikanózny výkon práva
, prejavujúci sa podaním žaloby o určenie vlastníckeho práva,
má
vo výnimočnom prípade
za následok absenciu naliehavého právneho záujmu
na požadovanom určení. Možnosť zneužiť právo podaním žaloby bola identifikovaná NS ČR, keď posudzoval právnu súladnosť žaloby o určenie vlastníckeho práva na základe argumentácie o vydržaní -
Určení vlastnictví nemovitosti slouží zásadně k odstranění právní nejistoty, popřípadě k uvedení stavu zápisu v ka tastru nemovitostí do souladu se skutečným právním stavem. Žádná nová práva a povinnosti se jím nezakládají Požadavek na takovéto určení tedy zpravidla nelze považova t za zneužití práva, nejsou-li zjištěny mimořádné okolnosti svědčící pro takový závěr. Pouhá skutečnost, že domnělý vlastník ztratí vlastnictví, které ve skutečnosti nikdy nenabyl, nebo že žalobce uplatnil své právo na určení ze zákona vzniklého vlastnictví se značným prodlením takovými okolnostmi nejsou.
5)
Zjednodušením tohto prístupu k argumentácii uveďme, že
procesno-správny zákaz zneužitia práva dokáže limitovať podania vo veci samej, a to vrátane žaloby alebo iného podania - teda aj podania, ktoré nie je podaním vo veci samej, ktorým je iniciované civilné sporové, mimo-sporové alebo správne súdne konanie.
Rešpektované publikácie,
de facto
sa venujúce konaniu pred Ústavným súdom Slovenskej republiky a jeho procesualistickému významu, a to jednak(i)
kolektívu autorov M. Lalíka T. Lalík
6)
, či(i)
J. Drgonca
7)
, v rozsahu, v akom sa v zmysle skôr uvedeného uvažuje o zneužití podania - o zneužití podania návrhu na začatie konania, sťažnosti a pod. - o známom a nami preskúmanom rozsahu však bližšie nepojednávajú.Vnímanie problematiky zneužitia podania ústavnej sťažnosti však v judikatúre Ústavného súdu SR možno nájsť, a to skrze iné inštitúty. Ústavný súd Slovenskej republiky identifikoval zneužitie práva na podanie ústavnej sťažnosti, a to skrze jej jediný účel, ktorým bolo prekročenie hraníc normálnej kritiky súdov a ich urážanie -
"Podanie sťažovateľa... obsahovalo urážlivé výroky na adresu súdu, na sudcovský stav, bolo dehonestujúce a obsahovalo neopodstatnené obvinenia s náznakom kriminálnej činnosti súdu", a teda "správanie sťažovateľa. možno označiť za zneužitie práva na podanie sťažnosti a je v rozpore s účelom takého práva. Pri predbežnom prerokovaní opakovane podanej sťažnosti ústavný súd dospel k záveru, že aj táto obsahuje hrubo urážlivé výroky, dehonestujúce a neopodstatnené obvinenia adresované v tomto prípade ústavnému súdu. Ústavný súd je toho názoru, že sťažovateľ svojimi výrokmi obsiahnutými v sťažnosti prekročil hranicu normálnej kritiky a hrubo urážal ústavný súd, čo je v rozpore s princípom zachovávania elementárnej úcty k jeho sudcom. Taktiež správanie sťažovateľa, ktorého cieľom je znevážiť samotný ústavný súd, možno označiť za zneužitie práva na podanie sťažnosti a je v rozpore s účelom takéhoto práva"
8)
(obdobne pozri: US SR, sp, zn. III. ÚS 193/2010-7: zneužitie práva: zneužitie práva na podanie sťažnosti ak cieľom sťažovateľa je uškodiť reputácii druhého účastníka konania.).
Vo vzťahu k následkom zneužitia práva "podať sťažnosť" je potrebné povedať, že v oboch prípadoch US SR judikoval nález, ktorým sťažnosť sťažovateľa odmietol pre nesplnenie zákonom predpísaných náležitostí. S týmto prístupom možno polemizovať, pretože korekcia zneužitím práva hovorí pri zneužití žalobného práva o tom, že žalobca splnil všetky predpísané náležitosti, ktoré mal, avšak-po meritórnom posúdení dochádza k vyhodnoteniu veci samej po tej stránke, že žalobcovi - v tomto prípade sťažovateľovi - súd neprizná právo na ochranu, to znamená, že neuspel v spore/v konaní pred ústavným súdom v konkrétnom konaní.SÚDIVOSŤ
Ústavný súd Slovenskej republiky sa podstatným spôsobom vyjadril aj k pokute za súdivosť a jej spojitosti so zneužitím akéhokoľvek procesnoprávneho inštitútu. Nález ÚS SR zo dňa 17.1.2019, sp. zn. IV. ÚS 562/2018-34 uvádza, že Ústavný súd vo svojej doterajšej judikatúre už akcentoval, že povinnosťou všeobecného súdu je interpretovať a aplikovať príslušné ustanovenia civilného kódexu
(vsúčasnosti CSP;pozn. aut.)
v súlade s účelom základného práva na súdnu ochranu takým spôsobom, aby nedošlo k obmedzeniu tohto základného práva bez zákonného podkladu
(sp. zn. II. ÚS 374/06).
Z toho teda vyplýva, že výklad a používanie ustanovení Civilného sporového poriadku, vrátane ustanovení upravujúcich sankčné postihy za zneužitie práva, musia v celom rozsahu rešpektovať základné právo na súdnu ochranu podľa čl. 46 ods. 1 ústavy, resp. právo na spravodlivé súdne konanie podľa čl. 6 ods. 1 dohovoru. Keďže súdivosť možno charakterizovať ako bezúčelové, formálne a zjavne bezúspešné uplatňovanie "práva"
9)
a s prihliadnutím na skutočnosť, že
(9) zmyslom pokuty za súdivosť je trestanie zneužitia právnych prostriedkov
, možno v súlade s dosiaľ uvedeným v konkrétnych okolnostiach posudzovaného prípadu identifikovať skutočný úmysel okresného súdu potrestať sťažovateľa za "formálne" využitie mimoriadneho opravného prostriedku, a teda uložiť mu "pokutu za súdivosť", ktorú však zákonná úprava Civilného sporového poriadku v súvislosti so sankcionovaním bezúspešného uplatňovania "práva" pripúšťa len v prípadoch ustanovených v § 58 CSP (šikanózna alebo zjavne bezdôvodná námietka zaujatosti) a v § 452 ods. 2 CSP (podanie dovolania v zmysle § 452 ods. 1 CSP).ZNEUŽITIE NÁVRHU VHODNEJ DELEGÁCIE
O zneužití iného procesného úkonu hovorí rozhodnutie Najvyššieho súdu Českej republiky
(ďalej aj"NS ČR"),
a to konkrétne v uznesení z 15.7.2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008:
"Jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají, že institut návrhu na delegaci vhodnou (§ 12 odst. 2 o. s. ř.) je účastníkem řízení zneužíván k obstrukci a cílenému protahování občanského soudního řízení, soud nepředkládá věc k rozhodnutí o takovém návrhu nejblíže společně nadřízenému soudu. Pro výsledek řízení o opravných prostředcích může mít skutečnost, že soud návrh na delegaci vhodnou nepředložil soudu, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, a o věci meritorně rozhodl, význam jen tehdy, dospěje-li soud, který o opravném prostředku rozhoduje, k závěru, že o jednání, jež je zneužitím procesních práv účastníka (§ 2 o. s. ř.), nešlo."
V tejto spojitosti je potrebné povedať, že v podmienkach Slovenskej republiky sa v prípade možného posúdenia návrhu na delegíciu za vhodnú, zákonodarca s touto situáciou vysporiadal tak, že následkom
(možného zneužitia tohto návrhu)
je to v zmysle CSP a jeho ustanovenia § 39 vyriešené tak, že zneužitie práva na podávanie opakovaných námietok by nemalo v procese právnu relevanciu, pretože by sa na takéto podanie neprihliadalo
10)
. V zmysle uvedeného teda ďalším identifikovaným
(10) následkom možného zneužívania práva v procesnom svete je neprihliadnutie na právny úkon.
ZNEUŽITIE PROCESNÉHO NÁSTUPNÍCTVA
Závery o možnosti zneužiť právo prinieslo posudzovanie právnej súladnosti zmeny účastníka odvolacieho konania, a to na základe postúpenia pohľadávky žalobcom na tretí subjekt -
"Nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. (podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob). Takový postup by byl namístě např. tehdy jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit,
že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužitíprocesní úpravy
za tím účelem, aby se možná pohledá vka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže)."
11)
Identifikovali sme
(11) možnosť zneužitia procesného návrhu na zmenu účastníka konania, podporeného aj konkrétnym hmotnoprávnym úkonom
(vzásade ide o špekulatívne postúpenie pohľadávky)
a jeho procesnoprávny následok - zamietnutie návrhu
. K zneužitiu postúpenia žalovanej pohľadávky sa už vyjadroval aj Ústavný súd Českej republiky
12)
, keď zdôraznil, že
"... všeobecné súdy nemôžu pristupovať k rozhodnutiu o procesnom nástupníctve podľa § 107 a OSŘ iba formalisticky, ale musia tiež posúdiť skutočnosť, či nejde len o účelové zneužitie procesnej úpravy s ohľadom na § 2 OSŘ, pretože všeobecné súdy musia dbať na to, aby nedochádzalo k porušovaniu práv a právom chránených záujmov fyzických a právnických osôb a aby práva neboli zneužívané na úkor týchto osôb
V tomto konaní bolo predmetom právneho posudzovania ÚS ČR, či všeobecné súdy zákonným spôsobom posúdili prevedenie pohľadávky zo žalobcu na tretiu osobu. Podrobnou argumentáciou však ÚS ČR uzavrel, že nie je postačujúce konštatovať právnu súladnosť postúpenia pohľadávky na tretiu osobu a tým odôvodniť zmenu v osobe žalobcu - účastníka odvolacieho konania, a to bez ďalšieho skúmania konkrétneho prípadu. Ústavný súd Českej republiky uviedol podstatnú argumentáciu:
13)
."Rozhodovací praxe je ustálena v názoru (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003 sp. zn. 29 Odo 708/2002), že předmětem řízení o návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníkovi svědčí. Nejvyššísoud rovněž vysvětlil (R 37/2004), že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. proto také není namístě zkoumat platnost postupní smlouvy (k omezeným možnostem dlužníka napadat platnost smlouvy o postoupení pohledávky i v rovině hmotněprávních vztahů srov např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Na druhé straně však Nejvyšší soud uvádí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011 sp. zn. 29 Cdo 3013/2010), že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. (podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob). Takový postup by byl namístě podle Nejvyššího soudu např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy např. za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízeni stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže). Z výše uvedeného vyplývá, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zdali nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy. V tomto případě má Ústavní soud za to, že obecný soud se dostatečně nezabýval možností postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy, a proto porušil práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Obecný soud by měl zhodnotit možnost účelového postoupení pohledávky zejména vzhledem k nejasným a podivným okolnostem předcházejícím [srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. I. ÚS 394/05 (N 197/47 SbNU 569), kdy se obecné soudy odmítly zabývat tvrzením stěžovatelky o nedoručení poštovních zásilek v důsledku protiprávního jednání zaměstnankyně její podatelny a odvolání stěžovatelky odmítly jako opožděně podané, čímž neposkytly stěžovatelce ochranu jejích ústavně zaručených základních práv]. Obecné soudy měly dále soustředit svou pozornost i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti, například na nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky patrný nedostatek typického "komerčního" motivu postoupení, jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele, jeho nejasný majetkový a obchodní substrát atd., a na tomto vůbec podezřelém základě se pak měly zabývat otázkou, jaké nepříznivé důsledky
-
procesním uznáním tvrzeného postoupení žalované pohledávky - mohou pro dané řízení nastat, jmenovitě pak pro procesní pozici žalované stěžovatelky. Jestliže tak obecné soudy nepostupovaly, neposkytly, resp. ani se nepokusily poskytnout ochranu účastníkovi řízení, vyžadovanou ustanovením § 2 o.s.ř.,z čehož lze dovodit i potenciál ústavněprávního přesahu."
ZNEUŽITIE PRÁVA NA ZASTÚPENIE - ZNEUŽITIE ZASTÚPENIA ADVOKÁTOM; TZV. PALMÁRNE ŽALOBY
Zneužitie práva na zastúpenie možno formulovať ako zneužitie práva v prípadoch, kedy by konajúci súd videl vo zvolení si právneho zástupcu objektívne špekulatívny zámer, prípadne vtedy, ak by v ňom nevidel racionálne dôvody.
14)
Upozorňujeme, že v tomto prípade ide o postup
lege artis,
avšak situácia, ktorá je takýmto úkonom vytvorená, nebude požívať právnu ochranu, prípadne nebude jej umožnené z tejto pozície ťažiť. Tak napríklad, ucelenú argumentáciu poskytol Najvyšší správny súd Českej republiky:
"Navrhne-li účastník řízení konkrétní osobu, která by jej měla zastupovat, obvykle tak činí z důvodů, které pokládá za rozumné a věcně oprávněné. Typicky účastník řízení navrhuje určitou konkrétni osobu tehdy, má-li k ní z určitých důvodů vybudován vztah důvěry, z něhož vyvozuje, že právě ona bude řádně hájit jeho zájmy. Vztah důvěry často vznikne tehdy, zabývala-li se navrhovaná osoba jako zástupce věcí účastníka řízení již dříve (např. v jiném řízení před orgány veřejné moci), zastupovala-li jej v jiné jeho věci, je-li z jiných důvodů obeznámena více než jiné osoby s jeho věcí či s jejími významnými aspekty nebo má-li určité specifické vlastnosti, schopnosti či dovednosti, které jsou předpokladem pro to, že by mohla ve věci účastníka řízení s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem vystupovat účinněji než jiné osoby. Takovými specifickými schopnostmi, vlastnostmi či dovednostmi může být například specializace určitého advokáta na určitý obor práva (např. v případě žadatelů
Pre zobrazenie článku nemáte dostatočné oprávnenia.
Odomknite si prístup k odbornému obsahu na portáli.
Prístup k obsahu portálu majú len registrovaní používatelia portálu. Pokiaľ ste už zaregistrovaný, stačí sa prihlásiť.
Ak ešte nemáte prístup k obsahu portálu, využite 10-dňovú demo licenciu zdarma (stačí sa zaregistrovať).
Vydanie Justičná revue 12/2020
